Můj návrat k vinylům

Tento víkend jsem učinila objev přímo obřích rozměrů. Kdysi dávno, když jsme se s otcem mých dětí sestěhovávali k sobě, přinesla jsem pod naši společnou střechu gramofon a hromadu vinylových desek k tomu. Karel Kryl, Hana Hegerová, Cimrmani, Pražský výběr, nějaké pohádky, Nohavica, … myslím slušný seznam.
Ráda vzpomínám, jak jsme si gramofon občas pouštěli, popíjeli víno a kouřili z okna pronajaté garsonky v centru města.

A pak jsem byla těhotná a bylo třeba většího bytu. Gramofon se stěhoval samozřejmě s námi, jen desky se při stěhování někam zatoulaly. Uteklo 6 let a já je našla. Včera! Zaprášené, ale naštěstí nijak nezničené, zcela plně funkční.

Opatrně jsem ošetřila desky, vysála prach z gramofonu a rozhodla se jej sama zapojit. Kupodivu jsem to dokázala, i když stroj pamatuje ještě revoluci. Všechno funguje jak má a já jsem nadšená z poslechu. Detailní zvukový záznam, jemné romantické praskání (jako v krbu 😉 a celkový hudební poslech je mnohem emotivnější a detailnější.

Nejsem žádný hudební fajnšmekr, ale rozdíl oproti počítačovému zvukovému přenosu je skutečně znatelný. A protože já se často a ráda pro něco nadchnu, naobjednávala jsem několik nových desek svých aktuálně oblíbených hudebních interpretů. Nirvana, Sia, Parov Stelar, Passenger. Musím se ale krotit, gramofonové desky jsou docela drahá záležitost. Za ten vyšší, procítěnější level, poslechu to rozhodně stojí.
Nemůžu se dočkat, až přijde pošta a já ten nový vinyl vložím do mého starého gramofonu. Hudební orgasmus.. ☺

Přeji vám lahodnou a třeba i hudební neděli. ♥

Můj odpočinkový víkend

Páteční rozednívání mívám úplně nejradši. Příslib dvou volných dnů ve mně probouzí dětinskou radost, že o víkendu nic nemusím. Jako bych přes týden zapomněla, že víkendy nás matek jsou všechno možné, jen ne odpočinkové.. ☺

V sobotu ráno, kdy vstávám asi o půl hodiny déle než ve všední den, z nadšení, že jsme všichni spolu, připravuji většinou snídani takzvaně “na vidličku”. Velká, pohodová snídaně pro celou rodinu, kdy všichni sedíme u jednoho stolu, jíme na co máme chuť, rádio jako kulisa a my si spolu povídáme. Jo, tohle bych chtěla jednou zažít.
Většinou jde spíš o rychloakci, kdy já všechno nachystám, zbytek family se na to vrhne a než dodělám kafe, děti jsou najezené, odchází od stolu a chlap si čte zprávy v mobilu.

Pak nastává druhá část snídaně, tedy uklidit celou kuchyň, protože snídaně na vidličku většinou vyžaduje mnohem více nádobí, než chleba se sýrem. Zbytek rodiny se buď v poklidu dívá na pohádku, to v tom lepším případě a nebo začínají zuřivé boje o hračky a teritoria.

Vařím si druhé kafe a pořád si užívám, tu “volnou” sobotu. Jdu vyprat alespoň tři pračky, uklidit suché prádlo, abych měla kam věšet to mokré, převléct peřiny, chystat oběd, vařit, někdy i peču 😉 A když už jsem v tom koloběhu, většinou do oběda stihnu vysát. Někdy vysávám tak trochu schválně. Strašně mě baví ty ksichty růžovek a většinou i jejich otce, když jim vysávám u pohádky. Ony to přece neslyší a nemůžu to dělat někdy jindy? Ach ty volné víkendy..

Odpoledne je nutné zabavit děti, protože jsem se jim celé dopoledne nevěnovala, že jo?. Ideální se jeví nějaký výlet, aby večer padly únavou a nechaly rodiče(čku) taky chvíli v klidu. Občas se zadaří a večer vyrazím na drink s kamarádkou. V deset už obě zíváme únavou a těšíme se do postele. Ale první dva drinky jsme zářící hvězdy, které při tom třetím zhasnou a do půlnoci jsou v posteli.

V neděli mě dohání únavový syndrom a s ním rezignace. Snídaně? V lednici máš jogurt. Doneste mi někdo kafe do postele, nebo budu celou neděli protivná. Co? Zase mám vařit? Nezajdeme někam do restaurace? Odpoledne? No jo, půjdeme se projít, nebo jeďte s tatínkem na fotbal. Večer usínám u zpráv.

Víkendy jsou fajn, člověk nic nemusí, jen si tak odpočívá a užívá rodinné pohody. Není divu, že po pár takových víkendech nutně potřebuji vypnout. A o tom už jsem vám psala v článku V pátek Carrie, v sobotu Bridget

A to ten článek tak hezky poeticky začal, pátečním rozedníváním.. ♥

V pátek Carrie, v sobotu Bridget

Jako matka dvou divokých, ubrebentěných růžovek, pracující žena, funkční hospodyně, psycholožka, rozhodčí, zdravě nás stravující (alespoň od pondělí do pátku) a pohybové aktivity vyhledávající člověk, občas mám maximální útlum a to se pak měním ve starou, uvrčenou vlčici. Naštěstí u nás doma už vědí co s tímto mým stavem dělat, jak mi dobít baterky a tak se ze mě tu a tam, díky vstřícnosti mé rodiny, opět může stát v pátek večer Carrie Bradshaw a od soboty do nedělního odpoledne Bridget Jones. Rodina si užívá krásy přírody na Vysočině a město je celé jen moje. Tyhle víkendy prostě miluju!

V pátek večer do víru nočního města

Rtěnka, nehty a podpatky, které si na sprintování do školky neberu. V pátek se ze mě však stává femme fatale. Drink, dámská jízda a bezstarostný pocit, že ráno můžu vstávat v kolik chci, že po mě nikdo nebude nic chtít, že tu jsem jen sama pro sebe. Alespoň na chvíli.

Sobotní klídek

V sobotu většinou vstávám až v neděli, ale pšt. Pamatujete si tu scénu z filmu Bridget Jones, kdy si jde Bridget do večerky pro lahev vína, v pyžamu? No problem, to k volné sobotě patří. A naši paní Vietnamcovou to nijak nešokuje. K vínu si většinou dopřeju alespoň tři pořádně kýčovité romantické filmy, kdy u třetího bulím jako kráva a chodím nahlížet do dětského pokojíčku.

Nedělní smíření

V neděli už jsem to zase já, odpočatá, klidná, těšící se (nebo by tam mělo být “smířená”?) na ten každodenní kolotoč. Většinou si ještě dopřeju dlouhé kafe v posteli a pak jdu uklidit ten bordel, který jsem doma za celý víkend napáchala.

Piju kafe v posteli, píšu vám (v posteli), venku prší, ještě chvíli je doma božský klid a je mi dobře.
Za chvíli půjdu zapnout pračku, myčku, vyhodím odpadky, hlavně tu krabici od obří pizzy, lahve vína a kila posmrkaných kapesníčků. Takový víkend bych občas přála každé matce. 🙂

Krásnou neděli vám všem! ♥