Vystoupala jsem na kopec nad město. Výhled sliboval zelenou krajinu probouzející se do jara. Jenže dva dny před příletem do Skotska napadl sníh. To už se tak stává. Počasí je v této zemi proměnlivé, tak jako směr cesty, kterou jdeme. Ovlivnitelné takřka čímkoliv. Ale když pokračujeme dál, nenecháme se zastavit různými překážkami, nečekaně napadaným sněhem …
Rozjíždím nový projekt. Projekt pro všechny unavené ženy, mámy, podnikatelky, jogínky, hledačky světla, čarodějky, životab(l)udičky. Plán na návrat k sobě. Do nejhlubšího nitra, ze kterého může vzejít vždy jen to nejlepší. Jsem a přitom nejsem Ztratila jsem se sama v sobě a tak se hledám. Zase. Mám za sebou velice náročný rok, který v sobě …
Říká se, že to nejcennější si neseme v našich vzpomínkách. Společně strávené chvíle s lidmi, které milujeme a se kterými chceme náš čas trávit. Většinou mezi takové lidi počítáme naše nejbližší rodinu. Děti, manžel, pes, morče. A tak, ač se původně zdálo, že letošní léto bude na vzpomínky spíš chudší, neplánovaná “kulový blesk akce” předčila …
Moje mladší dítě si začalo trhat zuby. Ani ne tak proto, že by se jí ty zuby nějak kývaly. Zpočátku proto, že chtěla mít v puse o zub, dva méně, tak jako straší ségra. Protože co má ségra, to je prostě dobrý. Jenže potom se jí zalíbilo, že za každý zoubek je pod polštářem nějaká …
Zase mám trochu víc času číst, takže využívám služby svojí milované čtečky a dnes jsem si tak vzpomněla…. 😉 Stalo se to ve školce, před několika lety. Byla jsem zrovna čerstvou majitelkou nové čtečky e-knih. Hrdě a pyšně ji nosila všude s sebou, protože co si budeme, právě kvůli tomu, že se vám do kabelky …
Mám ráda rozmanitost. Pestrost života. Vítám změnu. Líbí se mi střídání ročních období, obměna trendů, stylů, módy, barev. Často stěhuju nábytek, každý den měním kabelky, batohy, tašky. Pak v nich zapomínám klíče od kanceláře, čipy na vyzvedávání dětí z družiny a oblíbenou rtěnku. Mám hodně bot. 😉 A taky kupuju další a další nové hrnky …
Před sedmi lety touto dobou jsem ležela na novorozeneckém oddělení jedné porodnice v Brně. Zírala do tmy před sebou, bolelo mě snad úplně všechno, měla jsem za sebou porod, který trval tři dny a žena vedle mě právě kojila své čerstvě narozené dítě. Zírala jsem do tmy, světlo aka bludička nade dveřmi svítilo, mimino vedle …
Je mi 158 let a kousek. Kalendář ukazuje datum 30. října 2142 a je nádherné podzimní ráno. Můj manžel (i po těch letech miluju to slovo “manžel”) chystá snídani a já melu čerstvou kávu. Dneska připravuji konvičku pravého jamajského kafe, které nám dovezl náš syn ze služební cesty. Miluji naši kuchyň, protože do ní od …