Levá nebo pravá

Text se slovy levá nebo pravá

Vždycky mě velmi fascinovali leváci. Preference levé ruky před pravou. Dost možná proto, že je to stále tak trochu neobvyklá záležitost a mně se líbí, když se něco vymyká normálu.

Můj dědeček byl levák, tedy bohužel přeučený na praváka, protože až do roku 1967 bylo v tehdejším Československu leváctví bráno za jistý sociální handicap a leváci se násilně přeučovali na praváky. Dokážete to pochopit? Jak mohl mít někdo problém s tím jakou rukou se podepisuje, nebo škrábe brambory jeho soused?

Můj dědeček byl tedy přeučený pravák a na úřadech vše podepisoval pravou rukou. I když mi psal na tábor dopis, jeho písmo bylo lehce roztřesené. Snažil se být ten poctivý “napravený” pravák. Věřím, že čert vzal všechny ty “chytráky”, jenž tvrdili, že jediná správná možnost, je psát pravou rukou. Jak jen to všechno mohlo působit na takové malé dítě, které se ve škole dozví, že je divné, protože mu jde psát lépe levou než pravou?.
Text se slovy levá nebo pravá

Děda byl poctivec, ale jistou duševní křivdu si v sobě nosil po celý život. Dopisy na tábor mi psal pravou rukou, proto bylo písmo lehce roztřesené. Ale když se rozhodl, že něco namaluje, dovolil si být sám sebou. Malovat uměl jenom levou a maloval krásně čistě. Jeho pevná levá ruka obratně klouzala po papíře a on tak vytvářel malá soukromá dílka plná citu a něhy. To pravou rukou nedokázal.

Možná, abych ukázala, že mě leváctví zajímá a beru jej jako přednost, rozhodla jsem se být přeučeným levákem. To mi bylo asi šestnáct. Koupila jsem si pár písanek, které se používaly v první třídě a poctivě trénovala. Ruka mě při psaní děsně bolela a představa, že bych u toho měla být ještě kontrolována nějakým despotických učitelem, byla příšerná.

Psát levou jsem se nakonec naučila, ač kostrbatě. Napsat běžně dlouhou větu mi trvalo třikrát déle než rukou druhou a někdy to fakt bolelo. Ve škole jsem ale musela psát stále pravou, protože rychlost diktátu poznámek středoškolských profesorů byla neúměrná k rychlosti mého levorukého psaní.

Levorukost je stále mojí srdeční záležitostí a vždy, když vidím nějakého píšícího leváka na vlastní oči, jsem okouzlena tou ladnou jinakostí. Někdy mě z toho krásného dojmu až jemně bodne u srdce. Proč? Nevím. Možná proto, že levá ruka je srdci blíž než ta pravá. Možná se zaměřuji na hlouposti a možná vnímám víc srdcem než hlavou.

♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥

Autor: Lucie Horská

Cesta k sebevědomé ženě mi trvala několik let. Nyní o sobě mohu hrdě říci, že jsem žena, máma dvou růžovek, dáma slov, jogínka v rozkvětu, kreativní volnomyšlenkářka a taky trochu běhám. Prostřednictvím svých článků se snažím otevírat ženám oči a podporovat jejich sebevědomí. Protože život ti dá jen tolik, o kolik si řekneš. Více o mně si přečtěte tady>>

4
Komentujte

2 Comment threads
2 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
3 Comment authors

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Tom

Tak to já budu asi hodně jiný 😀

Já levou absolutně neumím psát a vždycky mě zaujme, když je někdo levák. Je to pro mě prostě takové jiné, zajímavé… přeučování taky nechápu, ať si každý píše, jak je mu příjemné 🙂

LENN