Tipy na dárky pro něj, které ho skutečně potěší

Už je to tu zase. Co mu dát k Vánocům? Musí to být originální, nejsem přeci žádný suchar. Ale taky praktické a zajímavé, aby to nehodil někam do kouta a převážnou většinu roku se na to pak jen prášilo. Hlavně by to mělo překvapit. Jedinečnost a moment překvapení u stromečku přeci stále hraje prim. Měkkouše nebrat, ty nikdy moc nepřekvapí. Kterým směrem se ve vybírání dárků dát? 

Není to s vybíráním dárků pro naše drahé polovičky jednoduché. Když se ho přímo zeptáte co by si přál, v lepším případě vám nějakou svoji představu řekne, což ale ztrácí na momentu překvapení. V tom druhém případě vám poví, že nic nepotřebuje.

Nevím jak to děláte vy, milé dámy, ale já moc dobře vím, jak jej nasměrovat, aby mi koupil “dokonalý dárek“, po kterém toužím. A překvapená budu zcela určitě. 😉 Nemažu historii v počítači a ppc reklamy na tu fantastickou kabelku z nové kolekce mé oblíbené značky na něj skáčou s každým klikem na další stránku. To jen takový můj malý, osobní tip.. 😉

Sepsala jsem pro vás šest tipů na vánoční překvapení, o kterých si myslím, že udělají vašemu muži upřímnou radost.

Více času jeden pro druhého

Velká postel, dlouhá noc a druhý den snídaně do peřin. Nechat se rozmazlovat a užívat si jeden druhého. Vyrazit na výlet, večer na večeři. To je krásný dárek zejména pro rodiče malých dětí. Darujte mu váš společně strávený volný čas, obdarujete tak vlastně vás oba. Hotel, penzion, apartmán? Hory, wellness nebo gurmánský zážitek? V dnešní době se si můžete užít pobyt kdekoli, jakkoli. Prostě přesně podle vašich představ. A že jsou ty představy bezbřehé? Tím líp… 😉

Hotel

Dokonalý doplněk muže

Každý správný muž má svůj nůž. A taky hodinky. Hodinky jsou mužovou ozdobou i šperkem. A tak jak se my ženy rády zdobíme třpytivými kameny, které nám dodávají lesku, stejný pocit má muž z hodinek. Kvalitní, precizní práce, ozdobný charakter, smysl pro funkci. Čas přeci sledujeme stále. Dopřejte svému muži, aby jej sledoval stylově. A pokud si nejste úplně jisté výběrem, doporučuji se obrátit na odborníky, třeba na webové stránky helveti.cz. Zde vám dokáží odpovědět na každou otázku.  “Pane, nevíte prosím kolik je hodin?”

HOdinky

Outodoorový nadšenec

Máte doma outdoorového nadšence, horolezce nebo dokonce potápěče? Tak to jistě znáte, že čím víc věciček, hračiček, tím větší radost. Nikdy neomrzí nová lahev na vodu, batoh, speciální impregnát, helma na lezení, spacák do zimy, nadčasové termoprádlo, malý přenosný plynový vařič, … Když si prohlédnete webové stránky Affekt, jistě tu najdete takových věcí, které by vašeho muže potěšily, hned několik. A o noži už jsem mluvila? Tak nůž pro pořádného muže zde také seženete.

Nůž

Testováno v pekle pro nebeský komfort

Scutumwear je nová česká značka funkčního prádla. Jejich výrobky se okamžitě staly mojí srdcovkou. Spodní prádlo to není úplně levné, zato je vyvinuté pro nadstandartní pocit při aktivním pohybu. Já si jej pořídila před časem a vím, že je to jeden z nejlepších nákupů, které jsem za poslední dobu udělala. Muž mi jej strašně závidí. U nás bude pod stromečkem právě tohle triko. A pokud máte doma chlapa, který sem tam zajde na squash, do posilovny, běhat, je rád v pohybu, ať už v létě nebo v zimě, tímto prádlem jej dostanete. V nabídce mají trika i kalhoty. Tady vám ten měkký dárek určitě promine.. 😉

Triko s dlouhým rukávem

Kouzelná lahev

Když ale opravdu už nevíte coby, flaška to vyřeší za vás. Není to sice úplně originální, ale když si dáte práci s přidanou hodnotou, třeba k lahvi napíšete krátký příběh o zázračné flašce, budete za hvězdu 🙂 Věřte mi, žádný muž se nikdy nebude zlobit za lahev kvalitního alkoholu. Pokud máte doma spíš pivaře, i zde je řešení, které nabízí nápadité pivní speciály. Že máte doma abstinenta? Tak to tento bod raději úplně přeskočte a nebo kupte lahev kvalitního vína alespoň sobě 😉 Dobrý výběr najdete na stránkách Alkohol.cz.

Diplomatico

Poletíme spolu do nebe i do kuchyně

Půjdu rovnou k věci. Chlap je prostě takové dospělé dítě, které si rádo hraje. A kdybych to neviděla na vlastní oči, nevěřila bych, že létající dron (něco jako helikoptéra) dokáže vykouzlit tolik nadšení a radostného světla v mužských očích. Díky tomuto dárku mu dopřejete stát se pilotem. Dron dokáže létat v místnosti, stejně jako pod širou oblohou. Navíc díky on-line přenosu obrazu z kamery do jeho chytrého telefonu bude mít váš muž videozáznam z každého svého leteckého výletu. Tuto hračku seženete za tři tisíce, ale i za třicet tisíc. Záleží na vás kolik investujete. Radost zaručena.

Dron

Snad jsem vás se svými tipy navedla tím správným směrem a hledání toho správného letošního vánočního dárku bude pro vás o něco snadnější.. ☺

Přeji vám pohodový adventní čas. Vaše LU ♥♥♥

Moje první běžecké závody

Tak jo, už je to týden, co jsem se zcela bezhlavě nechala strhnout svojí kamarádkou k běžeckým závodům. O tom jsem vám už psala v článku Běhání ve tmě... Night run. A jak to celé dopadlo? Neumřela jsem, i když jsem k tomu měla několikrát hodně blízko. Ale pěkně popořádku. Pro ty z vás, kteří se k běžeckým závodům stále odhodlávají, by článek mohl mít informační funkci. Pro již zaběhlé běžce – závodníky zajímavý pohled jiného člověka (netroufám si napsat “jiného běžce”). A zarytý ne-běžec se nejspíš jen utvrdí v tom, že tohle fakt nebude pro něj. Tisíc hlav, tisíc názorů.

Registrace

Po online přihlášení k závodu a zaplacení registračního poplatku, který zde byl více než symbolický (100 Kč) se stačilo už jen dostavit v určitý termín a určitý čas k registraci. Dostala jsem svoje běžecké číslo a elektronický čip. Číslo na hrudník, čip na kotník. Dala jsem si černé kafe, jakože aby mě to nakoplo k lepšímu výkonu a poté vyrazila na místo, kde se měla celá ta běžecká událost odehrávat. Byla zima, listopad no, ale při běhání to zase tolik nevadí. Horší byly ty chvíle před startem. Mezi registrací a startem jsme měli časovou mezeru něco přes hodinu, což v chladném, temném večeru nebylo nic příjemného. Navíc se mi z té zimy (a možná i lehké nervozity) chtělo pořád na malou 😉

Běžecké číslo

Start

Je odstartováno. Běžíme tři kola kolem parku. Celkem to dělá necelých 5 kilometrů. Začíná se na dlouhé rovince. Cítím se jako pták v letu. Je to báječné. Kolem mně tolik skvělých, sportovně založených lidí. Hlavně nepřepálit start, že jo. Už v půlce prvního kola vím, že jsem ho přepálila a že to bude těžký závod. Běžím, v hlavě nadávám sama sobě a nesnáším se za to, že jsem si od léta nebyla ani jednou zaběhat. Ten včerejší protest s brambůrkama a vínem taky nebyl dobrá volba. Běžím a postupně mě předbíhá jeden člověk za druhým.

Finále 

Běžím sama, temným parkem. Je tma. Jen občas se někde mihne nějaký pořadatel ve fosforeskující vestě. Běžím druhé kolo a sem tam mě předběhne nějaký muž, který už běží kolo třetí. Nechci to vzdát, to já přeci nedělám. Ale když umřu, nikdo mi nemůže vyčítat, že jsem nedoběhla. Nebo bych si jako mohla zlomit nohu. Vbíhám do třetího kola. Většina z mužské kategorie už je v cíli. Běžím po rovince a připadám si jako šnek. Hlavně nepřepálit start, že jo. Běžím temným parkem, sama a říkám si, že jsem určitě poslední, když v tom mě předběhne nějaká ženská. Jo, tak teď už jsem určitě poslední. Běžím, je to osobní boj. Blíží se finální stoupání a já ještě naposledy zaberu. Když jsem přepálila start, přepálím i cíl.

Cíl

Doběhla jsem. Mrazivý vzduch mi trhá plíce a já si slibuju, že už nikdy takovou blbost, jako je závod bez přípravy, neudělám. Tep se pomalu zklidňuje, těším se na horkou sprchu. Nohy se ještě trochu třesou a mě právě dochází, že jsem to dala. Euforie! Je mi úplně jedno za kolik, ale uběhla jsem to. A víte co? Nebyla jsem poslední. (v hlavní ženské kategorii 18 z 27, čas 0:26:50)

Běžkyně

Shrnutí

Nejdříve, snad trochu na svoji obhajobu, musím říct, že se běhání věnuji už několik let a to tak, že buď běhám intenzivně několikrát do týdne a nebo vůbec. Do svého prvního běžeckého závodu jsem se nechala uvrtat zrovna v období, kdy neběhám vůbec. A to už asi tři měsíce. Byla jsem si jistá, že 5 kilometrů uběhnu naprosto s klidem. Nechtěla jsem doběhnout poslední a to jsem si dokázala. Nakonec jsem dokonce zaběhla svůj osobní rekord, protože ať už člověk chce nebo ne, dav jej táhne a tím nutí k lepšímu výkonu.

Závody a to jakékoli, mají svoji atmosféru. Na jednom místě se sejde množství nadšenců pro danou věc, ať už se podílí aktivně nebo jen jako fanoušci. Nadšení tu skutečně čiší ze všech. Je příjemné to zažít a ač jsem chvílemi myslela, že vypustím duši a za svoji účast jsem se proklínala, teď jsem ráda, že jsem night run zažila.

Možná, jednou, až budu zase více běhat a budu připravená, zkusím si zaběhnout nějaký závod ve dne (a v teple). Ale prozatím si běhání nechám jen jako zábavu, která mě nikam netlačí a nenutí mě makat víc než já sama chci. To mě na běhu totiž baví úplně nejvíc, když běžím a nevím kam, když chci, tak přidám a nebo naopak zpomalím. V hlavě si povídám sama se sebou o hezkých věcech a pozitivně se posouvám na laťce svého vnitřního já.

Běhání ve tmě, v nebeském pohodlí

Jeden z bodů napsaný na mém seznamu věcí, které bych chtěla letos zažít, je aktivní účast na běžeckých závodech. Vyzkoušet si atmosféru závodu na vlastní kůži. Zažít skutečný start, pokořit cíl. A tak když přišla nabídka k účasti na Night Park run cup v Brně, neváhala jsem. To já tak dělám. Nejdřív přijde velké nadšení a případné následky si vyžírám až za pochodu. 😉 Nutno ale podotknout, že si je vyžírám s grácií a vztyčenou hlavou.

Až po zaplacení registračního poplatku mi došlo, že se závod proběhne v době, kdy mám v práci největší shon, spoustu času budu trávit mimo domov, jíst budu převážně po restauracích, takže úplně špatně a hlavně budu málo spát. Nebudu mít absolutně žádný čas na přípravu, životní rytmus naprosto rozhozený a taky, že jde o běh za tmy. A já ve tmě blbě vidím na dálku. 🙂 Jako bonus mají přijít mrazy. No co bych taky v půlce listopadu po tom počasí chtěla, že?

Závody se blíží. Do startu zbývají 2 dny a je to přesně tak jak jsem tušila. Hodně práce, málo energie. Ani na moji milovanou jógu nemám chvilku. Abych z toho všeho ale vytěžila i něco dobrého, splním si účastí další malý sen a taky konečně pořádně vyzkouším to nové triko, které jsem si pořídila na squash, snowboard a vlastně i na to běhání v zimě.

Kvalitní české značky mají u mě ve skříni zelenou a když jsem se doslechla o Scutumwear, musela jsem si triko pořídit. Čekala jsem hodně, ale realita byla ještě lepší. Vysoce funkční a nadmíru slušivé. Pro mě ta nejlepší volba. Testováno v pekle, pro nebeský komfort.. Skvělá hláška. 🙂 Vybrala jsem si černé (černá zužuje, že jo), ale v nabídce mají i stříbrnozelené. Když mi triko dorazilo poštou a já si ho na sebe oblékla, byla jsem tak nadšená, že jsem ještě ten večer vyrazila na squash. Jsem holka, která se chce líbit v každé situaci. Tedy když to alespoň trochu jde 😉 A Scutumwear trikem jsem dostala i svého kamaráda vojáka, nadšeného sportovce.

Letos se rosničky vytáhly s předpovědí na skutečně tuhou zimu a já bych byla moc ráda, kdyby jim předpověď vyšla. Když už zima, tak pořádná, se sněhem a rampouchy na střechách. A jak se říká neexistuje špatné počasí, je jen špatné oblečení.

Patnáctého po šesté večer si na mě vzpomeňte a já vám za to na oplátku napíšu jaký ten “night run” byl, jestli nám stihlo i nachumelit, jak se běhá s čelovkou a zda jsem vůbec doběhla.. 🙂

 

 

Jak si přivydělat na mateřské?

Čas neúprosně letí a já s příchodem sychravého podzimu ráda bilancuji. Je to již neuvěřitelných 15 měsíců, co jsem se navrátila mezi lid pracující a peníze vydělávající. Vzpomínky na mateřskou dovolenou jsou mi již natolik vzdálené, že se mi až nechce věřit, že jsem skutečně strávila pět let s dětmi doma. Dny utíkaly v poklidné rovině, úterý jako neděle a já byla mámou na plný úvazek. Škoda jen, že tato práce náročná psychicky i fyzicky, je natolik nedoceněná. Není divu, že se tolik maminek uchyluje k myšlence na nějaký přivýdělek. Zejména před Vánoci. Poznáváte se? 🙂

Já sama jsem to během mateřské dovolené neměla jinak. Chyběl mi životní standard, ve kterém jsem dříve žila. A pak také určitý sociální kontakt. Ne, že bych se měla během mateřské dovolené zle, ale ten pocit, že mi na účtu měsíčně přistane pár tisícovek, které utratím za tři velké rodinné nákupy a dva megapacky plenek…
Ušetřit něco navíc bylo takřka nemožné a obracet se s nataženou rukou k otci růžovek, mému hrdému egu také moc neprospívalo. Takže jakmile mladší růžovka dorostla do věku, kdy se zvládla bránit útokům té starší a nebyl nutný můj stoprocentní oční dohled, začala jsem se poohlížet po nějakém přivýdělku. Možností je spousta, ale většina maminek je limitovaná zejména časem. Pakliže otcové rodin tráví ve svém zaměstnání většinu dne a babičky nebo tety hlídat nemohou, nabízené možnosti se tak značně zúží na práci doma.

foto: Pixabay.com

Je důležité poznat, kdo vám nabízí skutečnou práci a naopak kdo z vás chce spíš vytáhnout nějakou tu korunu. Proto pozor na podivné nabídky typu “Plnění obálek, za 200 Kč a nadepsanou obálku pošlu více info.” nebo “Přidejte se do úspěšného týmu, počáteční kurz v ceně XYZ Kč vám z poloviny zaplatíme my.”, a tak dále. Takových podivných nabídek je bohužel plný internet. Zdá se to bizarní, ale stejně pořád existuje spousta (zoufalých) maminek, které takové nabídce uvěří a vstupní poplatek prostě zaplatí.

Nikdy nikomu neplaťte za to, aby vám dal práci. Vy nabízíte službu nebo produkt a druhá strana vám za ni zaplatí. Žádné vstupní poplatky zde nejsou možné. 

Nebudu vám psát jak si můžete při rodičovské dovolené přivydělat, ale napíšu vám jak si přivydělávaly moje kamarádky a nebo já. Třeba vás tím inspiruji.

Moje kamarádka Petra byla vždycky moc šikovná na šití a když se jí narodil syn, šila hlavně pro něj. Nákrčníky, čepičky, zářivé barvičky, baggy kalhoty, pak nějakou tu sukýnku pro mě a moje růžovky a protože jí to fakt šlo, používala kvalitní a neokoukané látky, lidé jí sami začali kontaktovat. Aniž by to plánovala, vytvořila si během roku silnou základnu svých zákazníků. Dnes už má děti dvě a po mateřské se do práce nevrátila. Místo toho otevřela eshop se svojí vlastní značkou oblečení a šije a šije a šije. A já jsem ráda, že ji mám mezi svými přáteli.

Takových šikovných rukodělných kamarádek mám ve svém okolí více. Jedna háčkuje nádherné věci z bavlněných špagátů, jedna každý podzim vyrábí úchvatné věnce na Dušičky a v zimě překrásnou designovou adventní výzdobu. Já osobně si u ní objednávám adventní věnec každý rok a to dost s předstihem. Letos už mám objednáno 😉 Další známá začala vyrábět náušnice a díky internetu svoji designovou značku náušnic nyní prodává napříč republikou.

Mám i známou fotografku, která vždy ráda fotila a s časem na mateřské dovolené se poprala po svém. Fotila, fotila a fotila. Postupně se v ní probudila vášeň k hledání toho správného světla a dnes má svůj fotoateliér, plný diář termínů na focení a portfolio fotografií jako profík. Vlastně se z ní stal fotograf profesionál.

foto: Pixabay.com

Ručně šité kabelky, peněženky, pletené pufy, keramické doplňky do domu, pečené cukroví, dorty. To všechno jsou krásné činnosti, kterým se věnují nebo věnovaly maminky v mém okolí. Některé z nich se vypracovaly a nyní se své vášni věnují naplno. Provozují svoji značku, prezentují se na internetu a při dalších promo aktivitách. Plní si své sny. Jiné na svůj přivýdělek při mateřské dovolené vzpomínají jako na zpestření všedních dnů, kdy potřebovaly vydělat nějaké peníze navíc.

A jak jsem si při mateřské dovolené přivydělávala já? No přeci psaním. Nejdříve jsem se do toho pustila opravdu naplno a stala se kulturní redaktorkou jednoho lifestylového magazínu. Byla to dost fuška, redakční uzávěrky a noční vysedávání u počítače. Ale měla jsem peníze i sociální kontakt. A to jsem chtěla i potřebovala. Když se mi mateřská dovolená chýlila ke konci a já si začala vážit každé minuty trávené s růžovkama, trochu jsem zvolnila, psala pouze svůj blog, občas nějaké krátké texty, reklamní spoty a sem tam tematický článek do časopisu.

Důležité je, aby člověk dělal to co ho baví a má to rád. Jeho práce pak získá určitou jiskru. To máte potom pocit, že vlastně ani nepracujete a lidi vám za to ještě platí.. 😉   

Odkazy, které by vám mohly pomoci:
www.babyoffice.cz – Baby Office, práce a děti pod jednou střechou.
www.naucmese.cz – Pokud máte chuť začít s něčím úplně novým.
www.navolnenoze.cz – Portál nezávislých profesionálů.

Tak trochu jiný wishlist

Poslední dobou, dost možná proto, že Ježíšek už si maže pod koleny a obchoďáky postupně naskladňují čokoládové kolekce, vídám stále častěji různé wishlisty. Musím říct, že to Ježíškovi značně usnadňuje práci. “Že nevíš jaký dárek mi pořídit? Prostě mrkni na můj blog, mám tam wishlisty za posledních pár měsíců. Určitě vybereš něco fantastického.” 😉 🙂

Myšlenka vedoucí k sepsání seznamu mých přání mě nadchla. Psát ale o tom, že se mi kolena podlamují z toho nového prádla od Victoria’s Secret a že nutně potřebuji nové sklenice na víno (a to jako fakt potřebuji!) mi přišla přízemní. Zkusím svůj wishlist pojmout trochu jinak. Uvidíme co z toho vzejde.. 😉

Zažili jste někdy pocit absolutního štěstí? Já vím, je to jen pojem a každý to svoje maximum prožívá jinak, ale já jej vnímám jako stav, kdy se cítíte tak moc spokojeně, až se vám v jedné nepatrné chvilce do plic nedostane vzduch, nemůžete se nadechnout a přitom máte pocit, že by stačilo jen povyskočit a vy vzlétnete. Je to jen chvilkový stav. Balanc na hraně. Takové zajíknutí se. Pocit přímo nadpozemský. Občas jsem takhle moc šťastná a většinou je spouštěčem nějaká zdánlivá maličkost. Třeba když mě něco mile překvapí. Chtěla bych se častěji zajíkat štěstím.

Přála bych si, aby růžovky méně ječely. I když je dětský křik přirozená lidská vlastnost, pro mě je to jeden z těch nejpříšernějších zvuků, které znám. Kdyby růžovky méně hulákaly, finální číslo mých stresových situací za den by se značně snížilo.

Přála bych si mít ráno víc času. Rána jsou pro mě obecně taková malá vítězství nad temnotou. Nevadí mi noc, když nejdu spát. Ale já spát (bohužel) potřebuji a když se ráno probudím, všechno je pro mě krásné, jako bych to viděla po dlouhých letech odloučení. Nejkrásnější v tu ranní chvilku jsou pro mě ještě spící růžovky. A vonící čerstvá káva. Jenže pak přijde pohled na hodiny a návrat do neúprosné reality. Rychle vstávat, snídat, čistit zuby, česat, honem honem, za chvíli bude celé město ve špičce. Ranní kouzlo mizí a zůstává pouze fakt, že něco a někam musíme.

Život mě naučil se o sebe (a svoji rodinu) postarat a to beze zbytku. Líbí se mi, že mám vše pod kontrolou a vlastně mě nemůže překvapit něco nepříjemného (i příjemného?). Jenže já bych se tak ráda někdy nechala překvapit.. Ano, jsem silná ženská, ale občas bych jí raději nebyla. I silné ženy mají rády milá gesta, o která si nemusí říkat. Chtěla bych se někdy cítit chráněná, dost možná za-chráněná? Tam uvnitř jsem pořád malá holka, která se občas bojí.

Chtěla bych mít víc času a začít zase tancovat. A vydat knihu, kterou píšu. A nemít výčitky svědomí, když se věnuji sama sobě. A umět chodit na podpatcích. A podnikat dlouhé cesty. A vlastně i to červený prádlo od Victoria’s Secret bych chtěla.

Takhle dopadl můj první kratičký seznam přání / podzim 2017. Nikdy nevím jak to skoční, když začínám psát. 🙂
Jak se vám líbí? 😉

♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥