Jsem líný rodič

Jsem líný rodič a jsem na to pyšná. Když jsem mezi řečí tuhle větu prohlásila během návštěvy mé těhotné kamarádky, nešlo si nevšimnout jejího lehce pohoršeného výrazu ve tváři. Jenže když jsem pak vytáhla z knihovny knížku britského autora Toma Hodgkinsona Líný rodič a nechala ji, aby si přečetla alespoň zásadní manifest na zadní straně knihy, začala se jí myšlenka líného rodičovství líbit. Ono to je totiž celé moc dobře promyšlené.

Protože líný rodič znamená být dobrý rodič!

Se svými dětmi chodím na procházky do lesa a nehroutím se z jejich špinavých kalhot. Mé děti zatím berou domácí práce jako hru – nerozmlouvám jim to, naopak je podporuji, vyprané prádlo po nich nepřevěšuji a nádobí nepřemývám. Motivuji k samostatnosti, což se nejlépe osvědčuje ráno. Dává mi to hodinu spánku navíc (občas!). Nešílím z rozsypaných kukuřičných křupek a u vaření oběda si s dětmi ráda zazpívám. Místo her na tabletu hrajeme společně pexeso. Kresba na zdi dětského pokoje je pro mě malé umělecké dílo a chaos v hračkách se u nás uklízí maximálně jednou denně. Snažím se své děti nenutit do ničeho co jim není příjemné, mají možnost volby. V jejich hrách často zasahuji až když jde o zdraví.

A to je jen malý výčet toho jak jsem rodičovství pojala já.

Autorem knihy Líný rodič je Tom Hodgkinson, britský spisovatel a novinář. Hlavně je to ale otec tří dětí a jak sám říká, Líného rodiče začal psát hlavně proto, aby přežil dětství svých dětí. Při psaní vycházel z vědeckých poznatků, historických výzkumů, četl klasické knihy o výchově, ale posloužila i vlastní zkušenost.

Velice se mi líbí myšlenka, že existuje jednoduché řešení, které váš život učiní snadnějším a finančně méně náročným, život vašich dětí učiní radostnějším a navíc vám pomůže vychovat děti šťastné a soběstačné. Právě toto řešení autor knihy nazývá “líné rodičovství” a jeho mantra zní jednoduše: “Nechte je být.”

Manifest líného rodiče podle Toma Hodgkinsona:
– Odmítáme myšlenku, že rodičovství vyžaduje těžkou dřinu.
– Zavazujeme se, že své děti necháme být.
– Odmítáme přebujelý konzum, jenž útočí na děti od chvíle, kdy se narodí.
– Čteme jim poezii a fantastické příběhy bez mravních ponaučení.
– Pijeme alkohol, aniž bychom měli pocit viny.
– Odmítáme své puritánské já.
– Neplýtváme penězi za rodinné výlety za zábavou ani za dovolené.
– Líný rodič je šetrný rodič.
– Líný rodič je vynalézavý rodič.
– Ráno zůstáváme v posteli tak dlouho, jak to jen jde.
– Snažíme se nezasahovat.
– Hrajeme si na polích a v lesích.
– Vyháníme je na zahradu a zavíráme dveře, abychom mohli uklidit dům.
– Oba pracujeme tak málo, jak je to jen možné, zejména když jsou děti malé.
– Čas je důležitější než peníze.
– Šťastný nepořádek je lepší než skličující pořádek.
– Pryč se školou.
– Naplňujeme dům hudbou a veselím.
– Odmítáme směrnice zdravotních a bezpečnostních inspektorů.
– Přijímáme zodpovědnost.
– Existuje mnoho cest.

Samozřejmě je spousta možností jak svého potomka vychovat. Každý si musí najít tu svoji cestu, která mu bude nejvíce vyhovovat.

A jak svoje děti krotíte vy? 🙂

Daruj krev. Má to smysl.

Zítra jdou moji kolegové z práce darovat krev. Normálně bych šla s nimi, protože tohle je jedna z činností, která má dle mého skutečný smysl. Pokud můžu, pomůžu. A pokud mám nějaký dosah… Takže slyšte, moji milí.. ❤🍀 

Když můžu, ráda pomůžu

Já zítra ale bohužel nepomáhám. Jednak se aktuálně válím v plavkách na břehu ostrova Rab, ale hlavně ta moje tetování, o kterých si můj taťka až do včerejška myslel, že jsou jen dočasná.
Ehm.. Jsme se na to pak večer napili a on řekl, že třeba zrovna ty hory jsem si na předloktí tetovat fakt nemusela, protože stejně všichni na první pohled vidí, že jsem silná ženská, a to nejen proto, že jsem jeho a jako jo, lichotí mu to, že si chci jeho (naše) příjemní uchovat navždy, ale že kdybych o tom napsala do časopisu, že by to jako stačilo.

Raději ale zpět k té krvi. Aktuálně nemůžu ještě 4 měsíce darovat svoji krev. To je jediná věc, která mě štve na mé tetovací vášni. Půl roku po novém tetování nesmím. Moji kolegové ale můžou (ti co se netetují, sem tam si nezahulí trávu, nebo v nedávné době neměli klíště). A zítra tam jdou. A já jim nepokrytě závidím ten pocit “PO”.

Chodíte darovat krev?

Jednou jsem o tom napsala článek. Dokonalé místo k seznámení, řekla bych. No přečtěte si to sami a pak se třeba objednejte na transfuzku zrovna té vaší nemocnice.

Mimochodem, víte o tom, že v létě dochází k nejvíce nehodám, které zvyšují spotřebu krve?

Udělejte si chvilku a pokud můžete, běžte přidat svojí kapkou do “životního mlýna”.

Blogerfest? Inspirujte se.

Aktivně bloguji od narození druhé dcery, což je necelých pět let. Od té doby jsem si prošla různými blogerskými etapami. Začátky byly rozpačité a byly i chvíle (to když mé články skoro nikdo nečetl) kdy jsem to chtěla úplně vzdát. Kdyby mi tenkrát někdo dokázal poradit, jak to dělat líp, byla bych mu vděčná. Až v posledních dvou letech cítím, že se z blogerů stala silná komunita, která stojí při sobě a podporuje se. Blogerský svět se stále vyvíjí a blogeři dostávají stále více pracovních příležitostí. A proto se agentura GetFound rozhodla uspořádat první festival pro blogery o blogování.

Agentura GetFound se specializuje na linkbuilding – propojuje své klienty s dalšími weby a také často spolupracuje s blogery. Pořádání Blogerfestu považují za důležitou součást budování vztahů s blogery, zároveň taková akce v České republice zatím chyběla. Věřím, že to bude akce plná zajímavých tipů, zábavy a pohody, nových přátelství a možných spoluprací.

Blogerfest

Historicky první Blogerfest je tu

Již tuto sobotu, 9. června od 9 hodin, v Praze, v divadle Venuše ve Švehlovce! Tuhle událost by si neměl nechat ujít žádný bloger, copywriter i instagramer. Nebo snad o blogování teprve uvažujete? Blogerfest je tu pro všechny, kteří se rádi zlepšují v tom co dělají. Určitě se dozvíte nové tipy, načerpáte svěží inspiraci a získáte spoustu kontaktů. Program je rozmanitý a lákavý.

Program?

Těšit se můžete na přednášku Terezy Salte a Sandry Ježkové z Elite Bloggers nejen o tom, jak uspět v blogování, ale také o žhavém tématu – blogy a spolupráce.
Gabriela Bartošovská z blogu Recepty dětem se podělí o zkušenosti s budováním komunity a tím, jak si vytvořit vlastní značku. Je to nejen blogerka, ale také marketérka a spisovatelka.
Lukáš Rada z blogu Two Gentlemen řekne, jak blog propagovat. Vše budou samozřejmě vlastní tipy, které jim společně s Adamem Šafránkem fungují.
Veronika Tázlerová ze Stylish coffee se s blogery podělí o tipy jak na Instagram: jak fungují stories, ale proč se třeba “vykašlat na algoritmus”.
Tématem Andy Pavelcové z Fit&fabulous budou důvody, proč psát blog – je špatné chtít za psaní to peníze? Jak spolupráce ovlivnily svět blogování?
Tereza Dvořáková má úspěšný blog Latereza a je také copywriterkou na volné noze. Rozpovídá se o psaní a o tom, jak psát takové články, které budou chtít lidé číst. A nejen to. Dozvíte se taky, jak psát nadpisy a proč řešit SEO?
Posledním spíkrem bude Kristýna Dolejšová – blogerka, zakladatelka projektu Za normální holky, která nedávno vydala vlastní knihu nazvanou Bez filtru. O “realitě” na sociálních sítích také bude její přednáška.

Přestávky v programu jsou vyplněné různými workshopy. Došito a Tamarki si připravili tvůrčí workshopy. Zabubnujete si na Cajony, ochutnáte cupcaky od Lelís cupcakes a také si budete moct vyzkoušet, jak krásně psát.

Výzva pro blogery

Před festivalem proběhla výzva pro všechny blogery. Každý mohl svou krátkou přednášku s tipem na blogování přihlásit. A kdo z řad blogerů vystoupí?

Michal Majgot bude povídat o tom, jak se uživit blogem díky přímé propagaci.
Dana Halušková se zaměří na to, jak se dostat z blogerské průměrnosti.
Eliška Pivrncová prozradí, jak vytvořit fotky, co budou mít příběh.
Ivo Veselý je součástí projektu pro blogery BloggersRe – komunitního portálu pro české a slovenské blogery.

Soutěže i prostor k navázání spolupráce

Soutěžit se bude přímo na místě i na sociálních sítích. A vyhrát můžete třeba lahve prosecca, poukázky na půjčení koloběžek, o značkové termo prádlo, o výrobky z Biana, krásné a ekologické láhve z e-shopu Nasvacinu, přírodní kosmetické produkty od BioRythme, fotoaparát i prodejny Infoto, ale třeba i outdoorové dárky z Affektu.

Na Blogerfestu se dozvíte také o tom, jak se zapojit do sítě Elite Bloggers, jak si vydělat prostřednictvím Plné peněženky nebo založením e-shopu. Připravená bude celá nástěnka, kde se představí různé firmy a značky.

Historicky první festival pro blogery o blogování proběhne již tuto sobotu. Přijďte si pro inspiraci a networking.
Zvaní jsou všichni! 🙂

Blogerfest
9. 6. 2018 od 9:00 hodin
Praha, divadlo Venuše ve Švehlovce
Více info o akci čtěte zde ►►►

Pozor! Na místě nebude možné vstupenky koupit. Kupuj teď zde ►►►

Dva světy

Jedinečná výstava secesního malíře Alfonse Muchy v Brně! Koncem května se návštěvníkům otevřou prostory brněnského Výstaviště a v jejích útrobách Dva světy. Protipóly tvorby celosvětově známého umělce, kterého si nesmírně vážím, Alfonse Muchy. A mé úchvatnost milující oko si takovou událost rozhodně nenechá ujít. Slovanská epopej se do Brna vrací po dlouhých 88 letech a pro mě je to jednoznačná umělecká událost letošního roku. 

Muchuv_plakat_zena

Dva světy, dva protipóly

Jedinečnou se tato výstava stává také proto, že mimo devět největších pláten z cyklu Slovanská epopej se vůbec poprvé přidává sbírka Muchovy plakátové tvorby. Nabízí se tedy srovnání dvou zcela odlišných stylů jednoho z největších umělců své doby.

Slovanská epopej

Jistě jste o ní už někdy slyšeli. Ve škole určitě.. 😉 Devět monumentálních pláten o velikosti 6 x 8 metrů. Dějiny Čechů a dalších slovanských národů na obřích plochách, které Alfons Mucha tvořil až neuvěřitelně dlouhých 18 let v ateliéru na zámku Zbiroh. Příběhy na plátně chtěl Mucha zdůraznit pocity sounáležitosti slovanských národů. Poprvé byla Epopej veřejnosti představena v roce 1928 ve Veletržním paláci v Praze.

Komerční tvorba Alfonse Muchy

Takzvaným protipólem Slovanské epopeje je tu Muchova komerční tvorba. Plakáty, kalendáře, dobová reklama na spotřební zboží a nejrůznější kulturní události.

Výstava Slovanská epopej & Plakáty bude veřejnosti otevřena od 25. května do 31. prosince 2018 v Brně na Výstavišti v rámci festivalu RE:PUBLIKA.

Půjdete se na dílo Alfonse Muchy podívat? Máte rádi výstavy? Umění? Krásné věci, které lahodí oku i duši?

Dívejte se kolem sebe a hledejte to krásné… 🙂

Rozsviť se. Pojď běhat

Běžela jsem na podzim, doběhla a v cíli to málem nerozdýchala. Běžela jsem v zimě, kdy terén byl skutečně náročný. Doběhla jsem s osobním rekordem a pocitem, že závody k běhu fakt nepotřebuji. Jenže už po pár dnech se člověku po tom pocitu, kdy proběhnete cílovou páskou a úplně cizí lidé z toho mají radost, začne stýskat.

Na jaře poběžím zas

Protože to není tak úplně závod, spíš zážitek, který mě baví. Poběžím, protože chci rozsvítit město. A poběžím i proto, že mám nové legíny od Scutumwear a je potřeba je pořádně provětrat… 😉 Já tuhle českou značku zbožňuju (a taky jsem se o ní ve svých článcích už párkrát zmiňovala). Zatím jsem nenarazila na kvalitnější a hlavně pohodlnější materiál, a to ráda zkouším a nakupuji stále nové “hadříky na sport”, jak tomu říkám… 🙂 Ženě to přeci musí slušet v každé situaci. 😉
Na Scutumwear jsem narazila úplně náhodou. Líbila se mi jejich trika a chtěla jsem zkusit materiál, který obsahuje stříbro. Když pak rozšířili sortiment o mikiny a legíny, jásala jsem. Na jógu, na běh, na jakýkoliv sport, ale i turistiku. To musíte vidět, na to si musíte sáhnout. V mém sportovním šatníku naprostý top.

Legíny Scutumwear

Night Run na Komecu

Jeden noční běh jsem si již vyzkoušela a není to o nic horší (nebo lepší?) než běžet ve dne. Přidaná hodnota něčeho neobvyklého, zde tedy běhu za tmy, dodává závodu na zajímavosti a to já mám ráda. Trať už mi také není cizí a bude to jistě příjemná změna pohybovat se po betonové cestě, namísto trati plné zmrazkových překážek, jak tomu bylo v zimě. Protože jsem z Brna, poběžím na Komecu, ale Night Run je série závodů, takže se běží v osmi městech po celé republice. Je tam určitě Ostrava, Praha, Liberec i Olomouc. Mně to bude stačit běžet jen jednou, zase na nějakou chvíli.

Medaile (pro každého)

No jo, přiznávám, že sbírat medaile mě baví a protože v ničem nevynikám natolik, abych se mohla postavit takzvaně “na bednu” a získat bronz, stříbro nebo dokonce zlato, jsem vděčná za tyhle krásné medaile pro všechny. Už mám doma sněhuláka. Kočka se k němu bude skvěle hodit. 😉

Medaile

A co vy? Chodíte někdy na běžecké závody? Běháte vůbec? Nebo děláte nějaký jiný aktivní pohyb? A řešíte u sportu oblečení? Napište mi, budu ráda… 🙂

 

 

Život po třicítce aneb Dáma může všemi směry

Bylo mi patnáct a mojí mámě pětatřicet. To už je věk těsně před důchodem, říkala jsem si. Všechno má za sebou, jen nuda, šeď a stereotyp. Dnes je mi třiatřicet a s nadšením zjišťuji, že to s tou třicítkou není vůbec zlé. Život nekončí, ba naopak. Žena zraje a teprve po třicítce to začíná mít šťávu.

Šachová partie je rozehraná a nezapomeň, že dáma může všemi směry, pokud ví jak na to.

Boty_converse

Vím, co chci a jdu si za tím

Přišel TEN věk a já se na spoustu věcí začala dívat jinak. Přišla změna. To co se ještě před časem zdálo nemožné, bylo teď realitou. Najednou jsem viděla možnosti. A začala je využívat. Jako bych si řekla “Tak živote, už jsem tu nějaký čas, koukej mi dát víc.” A on mi začal nabízet různé zajímavé cesty. Stačilo si jen vybrat.

  • A tak se snažím vést své děti tak, aby měly svůj názor, viděly krásno v každodennosti, barvy v zimním šedavém odpoledni, lásku v objetí.
  • Píšu a přináší mi to radost. I peníze.
  • Tvořím, potkávám se se zajímavými lidmi a vnímám jejich různorodou energii.
  • Cvičím, hýbu se a jím, abych se sama sobě líbila.
  • Vyžívám se v jógových meditacích, abych nezapomněla, že život je dar a já jsem středem svého života.
  • Dýchám. Správně. S každým hlubokým nádechem do sebe dostávám něco nového a dobrého. Změna je dobrá, ať už je jakákoliv. Vždy s sebou přinese něco nového. S výdechem ze mě naopak odchází to staré a špatné. Zkuste zavřít oči a nadechnout se, vydechnout. Nádech, výdech, nádech, výdech. Dech. To je život.
  • Dělám si radost. Tohle je pro mě úplně nové a je to skvělá forma jak se pochválit za úspěch, byť jen malý. Motivace je důležitá.

Sebevědomí, vítej v mém životě

Začala jsem se na sebe dívat jinýma očima. Užívat si toho, že mi něco jde a snažím se v tom stále zlepšovat. Chválit se. Jo, makám na sobě a dělá mi to radost. Hodnoty se zvyšují, moje nároky (nejen na sebe) také a já cítím jak zářím. Mám síly na rozdávání a i když si uvědomuji, že nic netrvá věčně, užívám si tu energii, vášeň a chuť tvořit. Jedu naplno. Teď a tady. Žádné potom, jednou, příště. Je pouhé teď! Zjišťuji, že vše to začíná ve mně a nikdo jiný nemůže za to jaký život žiji, nebo budu žít.

Mám se ráda

Poznávám, že červená rtěnka, laskavé oči a úsměv v ranní mhd dělá zázraky. Věřím si. Konečně o sobě přestávám pochybovat a k lidem, kteří se ve mě snaží nějaké pochyby vzbudit, se stavím zády. Stýkám se pouze s těmi, se kterými chci. Ti mi za to stojí. Tady nejde o kvantitu, ale o kvalitu.

Chci poznat celý svět

Lidi, místa, města, věci, etnicita, energie, alkohol, jídlo. Vždy jsem chtěla alespoň trochu cestovat, navštívit různá zajímavá místa naší planety, ale měla jsem pocit, že na to musí být člověk bohatý, mít skvělou angličtinu a dospělé děti. Jenže pak jsme si s kamarádkou Evou řekly, že furt jen mluvíme, fňukáme a že to za nás nikdo jiný nezařídí. A tak jsme koupily letenky a letíme do Skotska. Tam načerpáme jejich magickou energii a pak to vezmeme přes Londýn (protože všechny velké cesty vedou přes Londýn) zpátky domů. Letíme v březnu. S bídnou angličtinou, pár tisícovkama, jedním batohem na zádech, ale nesmírnou chutí to zažít. Beru to jako start nové životní etapy s názvem “Poznávání.”

Žena s knihou

Hlavně nežít jen napůl

Přešla jsem hranici třiceti let a přišlo uvědomění, že chci od života co nejvíc mi dá. A sny mám proto, abych si je plnila. Každý dostane jen tolik, o kolik si řekne. 

Jak si při běhu držím tepovku?

Před pár týdny jsem se připravovala na další běžecké závody, i když po těch podzimních jsem zarytě tvrdila, že závody nejsou nic pro mě. O tom si můžete přečíst v článku Moje první běžecké závody. Ač jsem k účasti na zimních závodech přišla dost podobně jako minule, tedy byla jsem přesvědčena kamarádkou, celou přípravu jsem pojala trochu zodpovědněji.

Můj Winter run.

Závod proběhl v lednu a v lednu se i v Brně občas objeví mrazivé počasí včetně zledovatělých chodníků. Inu, letošní Winter run byl skutečně winter. Ani sníh, zmrzlé 2/3 celé závodní trasy a sněhuláci na startu i v cíli mě však neodradili doběhnout si pro medaili. Přiznávám, v cíli ji získal každý, kdo se úspěšně doklouzal do finále. 😉

Jak už jsem se zmínila, tentokrát jsem přípravu nepodcenila a několikrát si před závody vyběhla do večerních brněnských ulic. Dokonce jsem se naučila běhat se sluchátky, což pro mě bylo ještě před časem naprosto nemyslitelné. Člověk se však stále mění a i já se nakonec naučila běhat s muzikou v uších, což mému běhání dodalo nový, doposud netušený rozměr.

Chceš během hubnout? Musíš zpomalit.

Říká se, že ideální tempo pro spalování tuků je takové, kdy zvládnete běžet a mluvit při tom s kamarádkou. Jenže já raději běhám sama. Jen tak si při běhu úplně vyčistím hlavu. Takže jsem to vymyslela jinak. Já si při běhání prostě zpívám a občas se nechám muzikou zcela strhnout. Kdybyste tedy vy Brňáci někdy potkali holku, která běží kolem židenické hřbitovní zdi, hlasitě si prozpěvuje něco ve stylu Duran Duran What Happens Tomorrow, tváří se u toho maximálně světově a teatrálně vzpíná ruce k nebi, jsem to já. A klidně mi s úsměvem zamávejte. Ráda vám vaši srdečnost oplatím. 🙂

Hlavně se nezadýchat.

Zní to bláznivě, já vím, ale na udržení ideální tepové frekvence to funguje zaručeně. Běžím v takovém tempu, abych se při zpívání nezadýchala. Našla jsem své aerobní pásmo, okysličuji svaly, nezadýchávám se a moje výdrž se zvyšuje.

Prožívám sílu okamžiku.

Pohyb, tělo, muzika v duši a pobavený, radostný pocit. Zatím běhám po večerech, ulice jsou většinou už zahalené tmou, osvětlené pouze pouličními lampami. Jsem zvědavá jestli se odvážím zpívat i za světla, až přijde jaro. Protože víte co? Myslím, že zpívat moc neumím, tak mi to prosím odpusťte, vy, kteří na mě náhodou někdy narazíte. Ale když mě to tak baví.. 😉

 

Můj blogerský rok 2018

Letošní rok pojedu na vlně seberealizace. Primárně svůj čas rozdělím mezi své děti a online svět. Chci se zaměřit se na svůj blog a věřím, že jej dokáži posunout o krok dál. Blíž svým vysněným cílům. V loňském roce se mi podařilo migrovat z veřejné blogerské sítě blog.cz na vlastní hosting se svojí doménou. Po pár měsících mohu říci, že to bylo skvělé rozhodnutí a velký krok k lepším zítřkům.

Záleží jen na mně jak moc budu aktivní, činná, originální a vynalézavá. Pochopila jsem, že online svět nikdy nespí a váhavé povahy zde nemají šanci.

Na vlastním hostingu se mi líbí zejména ta svoboda. Sama si rozhoduji co se na mém blogu objeví. Nikdo mi nemůže článek jen tak smazat. Reklamy nebo podpora produktů, se kterými nemám nic společného, ba s nimi dokonce nesouhlasím? I to byl jeden z hlavních důvodů, proč jsem se odhodlala jít svojí cestou.

Blog je můj dlouhodobý projekt, o kterém si chci rozhodovat sama. Už jsem se nechtěla bát, že jednoho dne má několikaletá práce z online světa prostě zmizí, protože server přestal existovat.

Věděla jsem, že to nebude jednoduché. Většina lidí, která dříve četla můj blog, byli uživatelé blog.cz. Nebylo třeba žádné velké propagace a nějací čtenáři se vždy našli. Nyní sbírám své čtenáře napříč online světem a jsem vděčná za každou zpětnou vazbu. To se mi na mém psaní totiž líbí nejvíc. Zpětná vazba, komunikace, napojení, odkrytí problému, vlastní názor.

Obsah. To je můj cíl pro letošní rok.

Na podzim jsem vystavěla základy. Letos chci vyladit obsah. Najít svoji cílovou skupinu. Sledovat své čtenáře a v článcích se tak věnovat tématům, která mé čtenáře zajímají. Začínám plánovat, dlouhodobě.

Máte nějaký tip na článek, který byste zde na blogu chtěli číst? Napište mi jej do komentáře pod článek, nebo do mailu.