Když jsem si před pár týdny stěžovala, že nutně potřebuji vypnout, fakt by mě nenapadlo, že tohle moje přání bude brzy vyslyšeno. Ze dne na den, ba dokonce z hodiny na hodinu mám najednou více času. Na děti, na sebe, na urovnání si všech priorit a taky třeba na čtení. Dokonce i ten jarní úklid letos stihnu a vlastně se na to i těším.

Všechno se děje z nějakého důvodů.

Původně jsem se k situaci kolem viru nechtěla vyjadřovat vůbec, ale nakonec mi to přeci jen nedá. Sedím u jídelního stolu v naší kuchyni. Dívám se na kytici červených tulipánů, v místnosti příjemně voní káva. Je mi dobře.

Mám nucené volno a více času na všechno, po čem jsem toužila. Zavřené jogínské studio mě donutilo studovat praxi doma a už se mnou cvičí i děti.

Není úplně jednoduché zabavit dvě růžovky, zvlášť když se chcete vyhnout koukání na televizi, nebo hrám na tabletu. A tak se chystáme udělat to, o čem jsme dosud jen mluvily.

Upečeme pravé české buchty podle Lady Remosky. Uklidíme a provzdušníme skříně. Vyzkouším si uvařit alespoň jedno úplně cizí jídlo, od čehož si slibuji, že jej nakonec budu jíst sama. 🙂 Konečně zase upeču domácí chleba. A taky asi vytapetujeme záchod. 🙂

Berme ten čas jako čas navíc, na věci, které jsme odkládali. A buďme k sobě ohleduplní. Podpořme se a pomáhejme si. Berme to jako příležitost se zastavit a uvědomit si to důležité.

Dlouhé snídaně, vůně čerstvého chleba, mazlení, hry, povídání, vyrábění. Čtení a budování vztahů mezi sebou.

Mít čas se zdálo ještě před pár dny obrovským luxusem a najednou je to tady.

Máme na sebe čas, což nám dává zejména prostor k promýšlení, co bude, až se kolečka systému znova naplno roztočí. Až zase pojedeme v standardním koloběhu každodenních starostí a povinností. Chceme to tak vůbec? Teď máme čas si vše promyslet, nadechnout se a případně to udělat jinak.

Jak se na více volného času díváte vy? Jaké máte plány na následující dny? Jistě na této situaci najdete i něco pozitivního. Napište mi o tom do komentáře.

A slibuji, že recept podle Lady Remosky na plněné české buchty zveřejním se vší parádou a fotkami dvou dětí od mouky a povidel. 🙂

O autorovi

Cesta k sebevědomé ženě mi trvala několik let. Nyní o sobě mohu hrdě říci, že jsem žena, máma dvou růžovek, dáma slov, jogínka v rozkvětu, kreativní volnomyšlenkářka a taky trochu běhám.

Prostřednictvím svých článků se snažím otevírat ženám oči a podporovat jejich sebevědomí. Protože život ti dá jen tolik, o kolik si řekneš.

Více o mně si přečtěte tady>>

Mohlo by se vám také líbit:

Komentujte

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

  Subscribe  
Upozornit na