Životní fáze

Občas mi přijde, že jsem přeskočila minimálně jednu životní metu. Že jsem se vykašlala na životní fázi, na kterou se těšíš od chvíle, kdy si uvědomíš, že život se musí pořádně prožít. Ne, že bych vyloženě strádala, že jsem ji nějakou nepochopitelnou chybou přeskočila, ale čím jsem starší, tím víc si její důležitost uvědomuji.
O jaké fázi života to mluvím? No, asi takhle…

Můžeš. A děláš to?

Narodíš se a prostě jsi. Musíš poslouchat, protože nemáš nic kromě rodičů, kteří tě šatí a živí. Když si to uvědomíš, jsi v pubertě a ta nemožnost se svobodně rozhodnout tě fakt štve. A tak se bouříš, ale je ti to k ničemu. Nejsi plnoletý. Sfoukneš svíčky na tom pomyslným dortu pro dospěláka, jsi dospělý, ale nemáš prachy. Takže pořád se nemůžeš chovat tak, jak bys chtěl.
Začneš pracovat, osamostatníš se a tady je ta fáze: Máš peníze, nemusíš nikomu říkat kam jdeš, kdy přijdeš, co jsi tam dělal, že sis koupil až nesmyslně drahý mobil a ujetý kecky. Můžeš odjet do zahraničí, jít na fesťák, nebo přespat na lavičce v parku, když už to domů po propařené noci prostě nedojdeš. Můžeš cokoli si zamaneš. Můžeš a děláš to.

Zenafoto: pixabay.com

Málo nezodpovědnosti v mládí

Podle mě jsem na začátku této fáze strašně rychle podlehla lásce a růžové brýle mě vedly trochu jinou, klidnější cestičkou. Ač jakože svobodná, jakože volná, jakože bezstarostná, jsem slepě zamilovaně myslela jen na to jakou večeři svému milému uvařím, kam společně pojedeme na výlet a o víkendu na drink. Spolu. Občas mám v sobě nahořklý pocit, že mě život převezl a já si dostatečně neužila míry nezodpovědnosti, na kterou má každý tak trochu nárok.

Pozdě bycha honit

Teď už mám děti. Musím říkat kam jdu, kdy se vrátím a proč mi to bude trvat tak dlouho. Všechno naplánované je třeba konzultovat s někým, kdo se v době mé nepřítomnosti o děti postará. Peníze, které vydělám, většinou vkládám do toho nejdražšího co mám, do svých dětí. To všechno je v pořádku. Nit života mě vede dál svojí klikatou cestou. Jen občas se mi zasteskne po fázi, kterou jsem zažila na tak krátkou dobu, že už si ji snad ani nepamatuji.

A když už to moje druhé (nevybouřené) já fakt potřebuje, naordinuji si víkend sama pro sebe. Jak takový ryze můj víkend vypadá si můžete přečíst v článku V pátek Carrie, v sobotu Bridget.

A jak to máte vy? V jaké životní fázi se právě nacházíte? A užili jste si dosyta období „Můžu všechno“? 🙂

Please follow and like us:
0
One Comment

Add a Comment

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

Enjoy this blog? Please spread the word :)

  • RSS1
  • Follow by Email
  • Facebook
    Facebook
  • Google+
    Google+
    http://www.e-zin.cz/zivotni-faze">
  • Twitter