Začínám hořet

Oheň ve tvaru srdce.

Mám intenzivní potřebu prožít zážitek, myšlenku. Cítím, že to přichází. Nejdřív tu byla nepatrná jiskra, doutnání a jemný plamínek. Začínám hořet.
A jsem v tom úplně sama.

Vyděsilo mě to. Sama? Člověk obklopen tolika různými lidmi? Lidmi, kteří jsou dobří, vstřícní, inteligentní, laskaví, otevření, chápaví, divocí, vtipní, vášniví,…
A přesto nikdo z nich, ani ti vůbec nejbližší, není takový, že by se dokázal naladit na moji myšlenku, která by vnitřní prožitek dokázala vysvětlit a přiměla tak pochopit a zároveň pomoci prozřít?  Pomoci nevybuchnout jako sopka, ve které to tichounce vře.
Silný vnitřní prožitek se tak stal spouštěčem něčeho, o čem sama nevím jak s tím naložit. Mám strach, že shořím pod náporem čehosi.

Oheň ve tvaru srdce.foto: Pixabay.com

Začínám hořet.

A oni mlčí. Líbí se jim vášeň a žár. Ohřívají se v jeho teple, nechávají se strhnout chvílí, ale nakonec se stejně ukryjí do svých jistých a vyhaslých ulit. Těžko přijímají člověka, kterému v těle hoří víc ohně než jim samotným.

Začínám hořet.

Ale já nesmím vyhasnout. Nikdy.

♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥

Autor: Lucie Horská

Cesta k sebevědomé ženě mi trvala několik let. Nyní o sobě mohu hrdě říci, že jsem žena, máma dvou růžovek, dáma slov, jogínka v rozkvětu, kreativní volnomyšlenkářka a taky trochu běhám. Prostřednictvím svých článků se snažím otevírat ženám oči a podporovat jejich sebevědomí. Protože život ti dá jen tolik, o kolik si řekneš. Více o mně si přečtěte tady>>

Komentujte

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

  Subscribe  
Upozornit na