Tak trochu jiný wishlist

Poslední dobou, dost možná proto, že Ježíšek už si maže pod koleny a obchoďáky postupně naskladňují čokoládové kolekce, vídám stále častěji různé wishlisty. Musím říct, že to Ježíškovi značně usnadňuje práci. „Že nevíš jaký dárek mi pořídit? Prostě mrkni na můj blog, mám tam wishlisty za posledních pár měsíců. Určitě vybereš něco fantastického.“ 😉 🙂

Myšlenka vedoucí k sepsání seznamu mých přání mě nadchla. Psát ale o tom, že se mi kolena podlamují z toho nového prádla od Victoria’s Secret a že nutně potřebuji nové sklenice na víno (a to jako fakt potřebuji!) mi přišla přízemní. Zkusím svůj wishlist pojmout trochu jinak. Uvidíme co z toho vzejde.. 😉

Zažili jste někdy pocit absolutního štěstí? Já vím, je to jen pojem a každý to svoje maximum prožívá jinak, ale já jej vnímám jako stav, kdy se cítíte tak moc spokojeně, až se vám v jedné nepatrné chvilce do plic nedostane vzduch, nemůžete se nadechnout a přitom máte pocit, že by stačilo jen povyskočit a vy vzlétnete. Je to jen chvilkový stav. Balanc na hraně. Takové zajíknutí se. Pocit přímo nadpozemský. Občas jsem takhle moc šťastná a většinou je spouštěčem nějaká zdánlivá maličkost. Třeba když mě něco mile překvapí. Chtěla bych se častěji zajíkat štěstím.

Přála bych si, aby růžovky méně ječely. I když je dětský křik přirozená lidská vlastnost, pro mě je to jeden z těch nejpříšernějších zvuků, které znám. Kdyby růžovky méně hulákaly, finální číslo mých stresových situací za den by se značně snížilo.

Přála bych si mít ráno víc času. Rána jsou pro mě obecně taková malá vítězství nad temnotou. Nevadí mi noc, když nejdu spát. Ale já spát (bohužel) potřebuji a když se ráno probudím, všechno je pro mě krásné, jako bych to viděla po dlouhých letech odloučení. Nejkrásnější v tu ranní chvilku jsou pro mě ještě spící růžovky. A vonící čerstvá káva. Jenže pak přijde pohled na hodiny a návrat do neúprosné reality. Rychle vstávat, snídat, čistit zuby, česat, honem honem, za chvíli bude celé město ve špičce. Ranní kouzlo mizí a zůstává pouze fakt, že něco a někam musíme.

Život mě naučil se o sebe (a svoji rodinu) postarat a to beze zbytku. Líbí se mi, že mám vše pod kontrolou a vlastně mě nemůže překvapit něco nepříjemného (i příjemného?). Jenže já bych se tak ráda někdy nechala překvapit.. Ano, jsem silná ženská, ale občas bych jí raději nebyla. I silné ženy mají rády milá gesta, o která si nemusí říkat. Chtěla bych se někdy cítit chráněná, dost možná za-chráněná? Tam uvnitř jsem pořád malá holka, která se občas bojí.

Chtěla bych mít víc času a začít zase tancovat. A vydat knihu, kterou píšu. A nemít výčitky svědomí, když se věnuji sama sobě. A umět chodit na podpatcích. A podnikat dlouhé cesty. A vlastně i to červený prádlo od Victoria’s Secret bych chtěla.

Takhle dopadl můj první kratičký seznam přání / podzim 2017. Nikdy nevím jak to skoční, když začínám psát. 🙂
Jak se vám líbí? 😉

♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥

 

Please follow and like us:
0

Add a Comment

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Enjoy this blog? Please spread the word :)

  • RSS1
  • Follow by Email
  • Facebook
    Facebook
  • Google+
    Google+
    http://www.e-zin.cz/tak-trochu-jiny-wishlist">
  • Twitter