Můj osobní jóga maraton

Nejsem vždycky jen happy a sluníčková, i když si to o mně může někdo myslet. Nehraji ani roli smutného klauna, kdy po dopsání pozitivně laděného článku upadám do osobní pesimistické nálady, smutku a slz. Snažím se fungovat vyrovnaně, ale vždycky mi taky nejde všechno tak jak bych si přála.

Bývám k sobě až příliš kritická a nerada si připouštím chyby nebo neúspěch. I proto jsem před rokem začala praktikovat jógu. Přišly starosti, životní překážky a do duše se mi vtírala negace. Ventil ve formě hodinového monologu s kamarádkou fungoval jen na chvíli a sama v sobě jsem to už moc nezvládala. Sestra mi doporučila jógu, za což jí budu už navždy vděčná. Jóga mi ukázala malost mých trápení a sílu sebe. Sebeláska. Od té to začíná.

Žena otočená zády

Pokud nebudu milovat sebe, nemůžu dávat lásku ani druhým.

Dokážu se pěkně vztekat, být protivná, netrpělivá a naštvaná na celý svět. A to teď jsem. Naordinovala jsem si proto malý osobní jógový maraton. V mém životě teď bylo pořád něco. Od podzimu, který byl hodně pracovní, přes vánoční svátky v rytmu neustálého přesunu od někoho někam. Pak nemocný leden (růžovky, očr, rýmy, kašílky) a zmrzlý únor bez slunce. Jen práce, povinnosti, nedostatek času sama na sebe, málo energie na jakýkoliv pohyb navíc. Teď potřebuji jógu víc než kdy dřív a hodlám se jí dát celá.

Deset dní. 90 minut. Jedna místnost. 42°C. Asány. Meditace.

Den první, právě dnes. Vydávám se na cestu do hlubin sebe sama, abych pak byla silnější. Potřebuji se na vše podívat z dálky a pak se poučit z toho, co se mi nepovedlo (a že toho nebylo málo). Ujasnit si směr.

Ale taky chci zpevnit tělo, že jo? 😉 Sebeláska. Už teď, když na to myslím, začínám zase zářit.. 🙂

 

*****

Přečti si i další články projektu Můj osobní jóga maraton.

 

 

Jak si při běhu držím tepovku?

Před pár týdny jsem se připravovala na další běžecké závody, i když po těch podzimních jsem zarytě tvrdila, že závody nejsou nic pro mě. O tom si můžete přečíst v článku Moje první běžecké závody. Ač jsem k účasti na zimních závodech přišla dost podobně jako minule, tedy byla jsem přesvědčena kamarádkou, celou přípravu jsem pojala trochu zodpovědněji.

Můj Winter run.

Závod proběhl v lednu a v lednu se i v Brně občas objeví mrazivé počasí včetně zledovatělých chodníků. Inu, letošní Winter run byl skutečně winter. Ani sníh, zmrzlé 2/3 celé závodní trasy a sněhuláci na startu i v cíli mě však neodradili doběhnout si pro medaili. Přiznávám, v cíli ji získal každý, kdo se úspěšně doklouzal do finále. 😉

Jak už jsem se zmínila, tentokrát jsem přípravu nepodcenila a několikrát si před závody vyběhla do večerních brněnských ulic. Dokonce jsem se naučila běhat se sluchátky, což pro mě bylo ještě před časem naprosto nemyslitelné. Člověk se však stále mění a i já se nakonec naučila běhat s muzikou v uších, což mému běhání dodalo nový, doposud netušený rozměr.

Chceš během hubnout? Musíš zpomalit.

Říká se, že ideální tempo pro spalování tuků je takové, kdy zvládnete běžet a mluvit při tom s kamarádkou. Jenže já raději běhám sama. Jen tak si při běhu úplně vyčistím hlavu. Takže jsem to vymyslela jinak. Já si při běhání prostě zpívám a občas se nechám muzikou zcela strhnout. Kdybyste tedy vy Brňáci někdy potkali holku, která běží kolem židenické hřbitovní zdi, hlasitě si prozpěvuje něco ve stylu Duran Duran What Happens Tomorrow, tváří se u toho maximálně světově a teatrálně vzpíná ruce k nebi, jsem to já. A klidně mi s úsměvem zamávejte. Ráda vám vaši srdečnost oplatím. 🙂

Hlavně se nezadýchat.

Zní to bláznivě, já vím, ale na udržení ideální tepové frekvence to funguje zaručeně. Běžím v takovém tempu, abych se při zpívání nezadýchala. Našla jsem své aerobní pásmo, okysličuji svaly, nezadýchávám se a moje výdrž se zvyšuje.

Prožívám sílu okamžiku.

Pohyb, tělo, muzika v duši a pobavený, radostný pocit. Zatím běhám po večerech, ulice jsou většinou už zahalené tmou, osvětlené pouze pouličními lampami. Jsem zvědavá jestli se odvážím zpívat i za světla, až přijde jaro. Protože víte co? Myslím, že zpívat moc neumím, tak mi to prosím odpusťte, vy, kteří na mě náhodou někdy narazíte. Ale když mě to tak baví.. 😉

 

Famózní dýňová polévka na víně

Dýňovou polévku u nás vaříme docela často. Nejen, že je jednoduchá a celkem rychlá na přípravu, hlavně je ale velice chutná a nemusíte kvůli její přípravě vykoupit obchod. Občas se ji pokusím ozvláštnit nějakou ingrediencí navíc a nedávno jsem do ní nalila víno. Vznikla tak chuť naprosto nevídaná. Luxusní večeře, která zahřeje po těle i na duši. A nebojte se polévku nabídnout i dětem. Alkohol z vína se vypaří a zůstane pouze letmý dotek konce léta, vinic a slunce.

lahev vína, sklenice a dýně

Jaké ingredience budete potřebovat?

Samozřejmě dýni. Já používám hokaido, protože je to přímo vitamínová bomba a každá příležitost, jak do růžovek nacpu něco zdravého, se musí využít. Dále poctivé máslo (60 g), bobkový list (2 ks) a jedna kostka zeleninového bujonu. Do této verze dávám i česnek (2 stroužky). Pak už vám bude stačit jen trocha soli, pepře a již zmíněné víno (1 – 1,5 dcl). Bílé, případně růžové suché je ideální. Já tentokrát použila Spielberg Zweigeltrebe Rosé a krásně si s dýní sedlo.

Jdeme na to

Na másle opečte očištěnou, na kostky nakrájenou dýni a na drobno nasekaný česnek. Jak se česnek rozvoní, zalijte vínem a počkejte, až se alkohol z vína vypaří. Postačí pět minut varu. Přidejte litr horké vody, kostku bujonu a bobkový list a povařte cca deset minut, dokud dýně nezměkne. Hrnec odstavte z plotny, vyjměte bobkový list a obsah hrnce pořádně rozmixujte tyčovým mixérem.  Osolte, opepřete dle chuti a polévka je hotová.

Jíme také očima

Polévku můžete jíst jen tak, s kouskem čerstvého pečiva. Pokud byste si ji ale rádi ještě ozvláštnili, můžete před servírováním do talíře vložit lžíci zakysané smetany, která polévku ještě zjemní. Přisypte opražená dýňová semínka, nebo zakápněte dýňovým olejem.

My do polévky pražíme kousky tmavého chleba a občas dýňová nebo slunečnicová semínka. Muž si do ní navíc stříhá chilli papričku.

Přeji vám dobrou chuť. Ať vás moje podzimní hřejivá polévka potěší, obejme i zasytí.