Příprava na jarní detox

Únor je divný měsíc. Je krátký, prudký, na počasí všelijaký. Intenzivní zimu střídá podivné předjaří a pak zase hurá do listopadu. Na můj vkus příliš málo slunce.

Mrazivé počasí vysiluje moje tělo i duši. Novoroční chuť začít se sebou něco dělat pomalu vyprchává, protože na delší běhání je nevlídno. Ke cvičení mi chybí energie, kterou nahrazuji čokoládou a chladné počasí bez slunečního světla mě začíná ždímat i duševně.

Pokračovat ve čtení “Příprava na jarní detox”

Dýně je oranžový poklad podzimu

Dýně je velice blahodárná zelenina, která v posledních letech zažívá v České republice boom. Ještě aby ne. Tento podzimní oranžový poklad nadupaný vitamíny přitom nemusí být nutně jen k jídlu. Skvěle dozdobí domov, navodí pohodovou podzimní atmosféru a ještě se při jejích úpravách zabaví celá rodina. Skutečný skvost přicházejícího podzimu.

Dýně na talíři

S příchodem chladnějšího počasí se instinktivně začínáme připravovat na zimu, prohříváme tělo zevnitř. A jednou z možností jak se vnitřně zahřát, je zařadit do jídelníčku polévku, třeba na večeři. Výživná, plnohodnotná večeře, ideální pro děti i dospělé. Dýňová polévka je navíc na přípravu neskutečně jednoduchá a rychlá. Hutná, krémová konzistence potěší nejednoho gurmána.

miska s polévkou

Podzimní životabudič vám do těla přivede notnou dávku vitamínů, zejména B a C. Také vlákninu a minerály. Dýně je močopudná, pročistí tedy i vaše ledviny. Skvěle podporuje trávení a čistí organismus.

Pokud nemáte rádi polévky, můžete dýni upravovat na jiný způsob. Dýně se dá jen tak péct v troubě, mixovat s brambory, smažit jako placky. Dýni můžete připravovat i na sladko, třeba posypat skořicí a upéct. Dýňovému koláči neodoláte určitě. A výborný je i dýňový kompot, pokud si rádi děláte zásoby na zimu.

Zbylá semínka z útrob dýně určitě nevyhazujte. Upražte je na pánvi, nebo vysušte v troubě. Semínka jsou také plná vitamínů a minerálů, které vašemu tělu prospívají. Semínka navíc působí blahodárně na kvalitu vlasů a nehtů.

Dýně v koši

Symbol podzimu

Naplánujte si s rodinou dýňohrátky. Malé dýně, zejména hokaido, si nechávám na polévky a vaření. Když ale chci zabavit děti, seženu pořádně velkou, macatou dýni. Tu pak společně vydlabeme, vytvoříme žádaný obličej, většinou pořádně zubatý a nakoupíme svíčky. Každý večer nám pak na zahradě svítí dýňový strašák, který většinou vydrží do prvního sněhu.

Pokud vám zbyly malé, klidně atypické dýně, můžete je položit jen tak na schody, balkon, okenní parapet a mít tak svoji malou podzimní výzdobu pěkně na očích.

Matka s dcerami

Význam barvy

Věděli jste, že oranžová barva je symbolem optimismu, pozitivní nálady, mládí a radosti ze života? Dokáže bojovat proti negativní náladě a nechuti. Obklopte se oranžovou náladou, zásobte se oranžovými dýněmi a žádná podzimní plískanice vás nerozhází. Jak na těle, tak na duchu.

Krásný podzim!

Daruj krev. Má to smysl.

Zítra jdou moji kolegové z práce darovat krev. Normálně bych šla s nimi, protože tohle je jedna z činností, která má dle mého skutečný smysl. Pokud můžu, pomůžu. A pokud mám nějaký dosah… Takže slyšte, moji milí.. ❤🍀 

Když můžu, ráda pomůžu

Já zítra ale bohužel nepomáhám. Jednak se aktuálně válím v plavkách na břehu ostrova Rab, ale hlavně ta moje tetování, o kterých si můj taťka až do včerejška myslel, že jsou jen dočasná.
Ehm.. Jsme se na to pak večer napili a on řekl, že třeba zrovna ty hory jsem si na předloktí tetovat fakt nemusela, protože stejně všichni na první pohled vidí, že jsem silná ženská, a to nejen proto, že jsem jeho a jako jo, lichotí mu to, že si chci jeho (naše) příjemní uchovat navždy, ale že kdybych o tom napsala do časopisu, že by to jako stačilo.

Raději ale zpět k té krvi. Aktuálně nemůžu ještě 4 měsíce darovat svoji krev. To je jediná věc, která mě štve na mé tetovací vášni. Půl roku po novém tetování nesmím. Moji kolegové ale můžou (ti co se netetují, sem tam si nezahulí trávu, nebo v nedávné době neměli klíště). A zítra tam jdou. A já jim nepokrytě závidím ten pocit “PO”.

Chodíte darovat krev?

Jednou jsem o tom napsala článek. Dokonalé místo k seznámení, řekla bych. No přečtěte si to sami a pak se třeba objednejte na transfuzku zrovna té vaší nemocnice.

Mimochodem, víte o tom, že v létě dochází k nejvíce nehodám, které zvyšují spotřebu krve?

Udělejte si chvilku a pokud můžete, běžte přidat svojí kapkou do “životního mlýna”.

Rozsviť se. Pojď běhat

Běžela jsem na podzim, doběhla a v cíli to málem nerozdýchala. Běžela jsem v zimě, kdy terén byl skutečně náročný. Doběhla jsem s osobním rekordem a pocitem, že závody k běhu fakt nepotřebuji. Jenže už po pár dnech se člověku po tom pocitu, kdy proběhnete cílovou páskou a úplně cizí lidé z toho mají radost, začne stýskat.

Na jaře poběžím zas

Protože to není tak úplně závod, spíš zážitek, který mě baví. Poběžím, protože chci rozsvítit město. A poběžím i proto, že mám nové legíny od Scutumwear a je potřeba je pořádně provětrat… 😉 Já tuhle českou značku zbožňuju (a taky jsem se o ní ve svých článcích už párkrát zmiňovala). Zatím jsem nenarazila na kvalitnější a hlavně pohodlnější materiál, a to ráda zkouším a nakupuji stále nové “hadříky na sport”, jak tomu říkám… 🙂 Ženě to přeci musí slušet v každé situaci. 😉
Na Scutumwear jsem narazila úplně náhodou. Líbila se mi jejich trika a chtěla jsem zkusit materiál, který obsahuje stříbro. Když pak rozšířili sortiment o mikiny a legíny, jásala jsem. Na jógu, na běh, na jakýkoliv sport, ale i turistiku. To musíte vidět, na to si musíte sáhnout. V mém sportovním šatníku naprostý top.

Legíny Scutumwear

Night Run na Komecu

Jeden noční běh jsem si již vyzkoušela a není to o nic horší (nebo lepší?) než běžet ve dne. Přidaná hodnota něčeho neobvyklého, zde tedy běhu za tmy, dodává závodu na zajímavosti a to já mám ráda. Trať už mi také není cizí a bude to jistě příjemná změna pohybovat se po betonové cestě, namísto trati plné zmrazkových překážek, jak tomu bylo v zimě. Protože jsem z Brna, poběžím na Komecu, ale Night Run je série závodů, takže se běží v osmi městech po celé republice. Je tam určitě Ostrava, Praha, Liberec i Olomouc. Mně to bude stačit běžet jen jednou, zase na nějakou chvíli.

Medaile (pro každého)

No jo, přiznávám, že sbírat medaile mě baví a protože v ničem nevynikám natolik, abych se mohla postavit takzvaně “na bednu” a získat bronz, stříbro nebo dokonce zlato, jsem vděčná za tyhle krásné medaile pro všechny. Už mám doma sněhuláka. Kočka se k němu bude skvěle hodit. 😉

Medaile

A co vy? Chodíte někdy na běžecké závody? Běháte vůbec? Nebo děláte nějaký jiný aktivní pohyb? A řešíte u sportu oblečení? Napište mi, budu ráda… 🙂

 

 

Den čtvrtý: Ranní lekce

Po cestě na čtvrtou lekci hot jógy přemýšlím nad celým tímhle projektem. Chválím se za to, že jsem se do něj pustila. Ještě před pár dny jsem byla bez energie, bez nálady a teď se cítím nabitá pozitivní myšlenkou. Chápu, že někdy je fakt těžké bojovat proti chmurám, které nás občas prostě dostihnou. Ať chceme, nebo ne. Jenže když nezakročíme včas, plácáme se v tom někdy až zbytečně dlouho.

Ono totiž vůbec nejtěžší je bojovat sám se sebou. Děláme to všichni. Ty věčné boje v naší hlavě co je správné a co už není. Jakou cestou se dát. Kudy je ten správný směr ke spokojenému životu. Přitom v té stejné hlavě, ve které se rojí otázky, najdeme i odpovědi. Všechno v našem životě se odvíjí jen od nás samotných.

Sed

Měj svého koníčka

Hot yoga a vůbec jakýkoliv sport, nebo jiná činnost, která v nás aktivně probouzí hormony štěstí tedy endorfiny, je skvělá na špatnou náladu. Vnímám to jako nějaký filtr, přes který můžeme vyčistit svoje pocity.

Večer nebo ráno?

Je pátek a dnešní lekci mám naplánovanou už na devátou ráno. Je to fajn. Ráno s růžovkama nemusíme nikam spěchat, v klidu se nasnídáme, procházka do školky, loučení, pusinky a hurá na jógu. Ranní lekce na mě působí zase úplně jinak, než ta večerní. Mám víc energie po celou dobu praxe, 90 minut uběhne jako nic. A přede mnou ještě celý den.

Den plný povinností

Rychle zapomínám na povznášející po-jógový pocit, který si po večerních lekcích nosím s sebou do peřin. Namísto vyklidnění zvyšuji rychlost. Práce, odpolední příprava na zítřejší oslavu narozenin, vařím teplou večeři a žehlím košili na večerní bowling s přáteli. Těším se na něj celý týden a i když jsem po večerníčku zralá na postel, stejně vyrážím ven.

Zítra je sobota, moje starší růžovka slaví 6. narozeniny, takže prostor na 90 minut s jógou určitě nenajdu. Čeká mě oddechový den, i když každá matka moc dobře ví, že víkendy bývají všechno možné jen ne oddechové.
O tom si můžete něco přečíst v článku Můj odpočinkový víkend.

 

*****

Přečti si i další články projektu Můj osobní jóga maraton.

Den třetí: Jsem happy

Po cestě do práce se usmívám. A taky tancuji. Jestli mě někdo sleduje, musí se bavit. Hlavní ale je, že se skvěle bavím já. Do uší muzika, a já tancuji po svém oblíbeném mostě. Úplný flashdance :)))
Je mi krásně. Odpoledne mě čeká další, v pořadí třetí hot jóga. Nemůžu se dočkat.

Jogínská pozice

Překračuji svoje limity

Duševně se cítím silnější a spokojená. Nechci se nechat někým rozhodit a nehodlám to nikomu dovolit.
Bolí mě stehna. Dva dny intenzivního cvičení cítím hlavně v nohách. Přemýšlím nad tím jak se asi budu cítit za pět dnů. V práci zjišťuji, že mě netáhnou záda. Při protahování u počítače vnímám, že překračuji svoje limity. Jsem mnohem pružnější. Dva dny a vidím posun. Mám radost.

I klidová část je důležitá

Odpoledne stále na šťastné vlně doběhnu do studia. Mám přebytek energie, kterou ale už za pár chvil zcela využiji. Asána za asánou. Mokrá úplně všude. Ždímám tělo i duši. 90 minut uteče jak nic a závěrečnou meditaci si užívám. Je to přeci za odměnu.
Překvapuje mě, že hodně lidí ze sálu odchází hned a závěrečný relax ve formě meditace vypouští. Nejspíš vůbec netuší, že je i tahle klidová část důležitá. Tělo potřebuje po náročných 90ti minutách alespoň chvíli úplný útlum. Uklidnit se, srovnat.
Zůstávám v sále sama a po několika minutách v naprostém klidu zkouším ještě stoj na hlavě. Jde mi to. Jsem koncentrovaná natolik, že si v pozici na hlavě vyloženě pohrávám s těžišti na svém těle. Baví mě to. Mám nad svým tělem naprostou kontrolu.

Unavená, ale spokojená

Je večer, ale ještě ne noc. Měsíc září. Zítra bude úplněk. Zítřejší jógu cvičím už ráno. Jsem unavená, ale spokojená. Doma si dopřeji pořádnou večeři, dvě skleničky vína a v půl desáté už spím. Budím se ve tři v noci a mám plno energie. Kdyby nebyla taková zima, snad bych si šla zaběhat.. :))) Naštěstí zase usínám a v šest už si připravuji pořádnou snídani.
Je pátek. Čeká mě další lekce.

 

*****

Přečti si i další články projektu Můj osobní jóga maraton.

 

Den druhý: Dýchám, tedy jsem

Druhá lekce z mého desetidenního maratonu se nese ve znamení meditační hudby, vědomého vnímání dechu a otevírání vnitřních čaker. Dnes cvičím ve svém domovském studiu. Voní to tu po santalovém dřevě a před lekcí si dopřávám teplý zelený čaj. 

Dech na prvním místě

Mám v hlavě jen tóny meditační hudby a všechny starosti ukládám ve své hlavně do krabice s nápisem Úschovna. Dech mi klouže po páteři, otevírá hrudník, prohlubuje se. Od hlavy po kostrč. Dlouhý nádech a výdech, se kterým odchází všechno to špatné. Čistím svoje tělo zevnitř. Léčím se.

Žena cvičí jógu

V jógových pozicích

Jsem kočka, hora, tygr, kobra, holub, had. Různé pozice, různá postavení. S radostí zjišťuji, že mi to dnes jde nějak líp než obvykle. Dokonce mám naprosto pevné stojné body, když přecházím do bojovníka. Jóga druhý den po sobě má něco do sebe. Jsem jistější a můžu tak pracovat na lepším provedení. Užívám si to zase o trochu víc.

Závěrečná meditace

Tohle fakt miluju. Ležím na podložce, oči zavřené, nohy natažené, ruce dlaněmi vzhůru. Hudba mě celou obklopuje a já se stávám barvou, která mě postupně celou pohlcuje. Jsem zářící žlutočervenou. Jsem oheň. Hřeji, ale nepálím. Neubližuji. Planu. A zase jen moje posilněné vnitřní já je tím, kdo ten oheň musí zkrotit, abych se mohla stát opět živou bytostí. Ženou.
Lekce končí a my se loučíme pozitivní myšlenkou pro dobrou mysl, milá slova, čisté srdce.

Další den končí

Je pozdní večer. Převlékám se po sprše a v hlavě mi doznívá konec lekce. Loučím se s lektorkou, odcházím do mrazivé noci, měsíc signalizuje blížící se úplněk. Čekám na tramvaj. V hlavě se vracím ke své odložené krabici s nápisem Úschovna. Procházím si co všechno se mi zdálo ještě před dvěma hodinami jako neřešitelný problém. Je to jako s těmi žlutými papírky na pracovním stole. Tohle je blbost, na tohle je pozdě a tohle se vyřešilo nějak samo už předevčírem. Zbývají mi poslední tři papírky, na kterých musím zapracovat. Tak třeba zítra, na další lekci hot yogy.

 

*****

Přečti si i další články projektu Můj osobní jóga maraton.

Je to hot aneb Den první

Když jsem před časem navštívila svoji úplně první lekci hot jógy, ze sálu jsem odcházela skoro po čtyřech. Skrz na skrz propocená, vymačkaná jako půlka citronu a přitom neskutečně šťastná. To jsou ty fantastické konce, které na sportu miluji a které bez okolků přirovnávám k vítězné euforii. U hot jógy se už ale dostávám k hranici orgasmu; a nebo do vnitřní osobní levitace. 

Všechno je to v naší hlavě

Začínám svůj hot jógový maraton. Jsem natěšená a zvědavá. Už tento pocit mi zlepšuje náladu a cítím se po pár negativně laděných dnech opět celkem dobře. Dnes vyzkouším nové hot yoga studio, takže první den bude zároveň o poznání. Mám ráda nové věci. Každá změna je dobrá. Přináší svěží vítr do zaběhnutých stereotypů. Láká k objevování dalšího nového. Vybízí k překročení komfortní zóny. A proto jsem se rozhodla, že zároveň vyzkouším nové místo na cvičení, které funguje v časech, které mi v některých dnech vyhovují více, než studio stávající. Poznám nové tváře a budu mít možnost srovnání.

selfie obličej

Tři, dva, jedna, start

Příjemné prostředí mě mile potěší hned při příchodu. Vlastně všichni kolem se usmívají a jsou milí. Tohle ti zdraví lidé dělající aktivně nějaký pohyb prostě umí. Rádi se na ostatní usmívají, jsou vstřícní a vyklidnění. Netvrdím, že je takový každý kdo pravidelně, dlouhodobě dělá sport, ale už tohle je bonus za pohyb. Psychika v pohodě.

Potím se

V cvičebním sále je velice příjemné teplo, které moje tělo zplna nasává. Za oknem panuje tuhý mráz, mínus 14. Já si užívám fantastických plus 42. Začínáme se protahovat a potit. Všichni!

Nebudu vám tu popisovat co a jak se na takové lekci dělá. To je skutečně lepší si zažít na vlastní kůži. Za zážitek to ale rozhodně stojí. I kdybyste hot jógu měli zkusit jen jednou. Pokud však trpíte nějakými zdravotními komplikacemi jako je vysoký krevní tlak nebo srdeční problémy, běžte raději na klasickou jógu. Ta léčí úplně všechno. Od zlomeného srdce po celulitidu.. 😉

Poznávám nepoznané

Psala jsem, že mi nové studio dá zároveň příležitost ke srovnání. Různé zkušenosti jsou dobré. Někomu se třeba jóga nikdy nezalíbí, protože při své první praxi narazil na lektora, který mu úplně nesedl. Je dobré zkoušet a najít si to nejlepší pro sebe. Já zažila různé lektory a postupem času si vybudovala vztah ke dvěma. Každý dělá svoji praxi trochu jinak. Někdo se více zaměřuje na dech, někdo na techniku. Nové studio, které jsem navštívila se věnuje více technickému provedení, upozaďuje dech a závěrečnou meditaci nechá plně na vás. Já se ráda nechávám při své meditaci nést hlasem někoho dalšího. Nejsem v tom sama a často mi “ten hlas” pomůže v uvědomění si.. Čeho? Sebe.

Z osobní zkušenosti, kterou již dnes mohu prezentovat, kdybych tedy s jogínskou praxí začala v tomto novém studiu, nejspíš bych si z jógy nevzala tolik, jako si z ní ve svém pokročilejším stádiu dokáži brát. Studio, které se stalo mojí základnou, mě svojí cestou dokáže vést nejen k dokonale provedeným asánám, ale i intenzivním, léčivým meditacím. A díky tomu, že už vím jak správně dýchat, mohu občas zavítat i jinam, kde se věnují technice. Dech je jen v mé režii, protože vím, jak je to správně.

Už jsem dnes říkala, že je to v naší hlavě? 😉

90 minut aktivního protahování, různých balančních pozic a posilování v místnosti vyhřáté na 42°C. Takový výkon z vás vyplivne to nejhorší. To čeho se chcete zbavit a nevíte jak. A naopak načerpáte novou, čistou energii. Hlava se zklidní a tělo ještě trochu třese po prodělané námaze. Sáhla jsem si na dno, abych se mohla odrazit a jít nahoru.

Den první mám za sebou. Je mi dobře. Jsem na sebe pyšná, že jsem se takhle rozhodla. Poslouchám své tělo, které mi děkuje a těším se na další den. Moji další osobní praxi.

 

*****

Přečti si i další články projektu Můj osobní jóga maraton.