Jsem líný rodič

Jsem líný rodič a jsem na to pyšná. Když jsem mezi řečí tuhle větu prohlásila během návštěvy mé těhotné kamarádky, nešlo si nevšimnout jejího lehce pohoršeného výrazu ve tváři. Jenže když jsem pak vytáhla z knihovny knížku britského autora Toma Hodgkinsona Líný rodič a nechala ji, aby si přečetla alespoň zásadní manifest na zadní straně knihy, začala se jí myšlenka líného rodičovství líbit. Ono to je totiž celé moc dobře promyšlené.

Protože líný rodič znamená být dobrý rodič!

Se svými dětmi chodím na procházky do lesa a nehroutím se z jejich špinavých kalhot. Mé děti zatím berou domácí práce jako hru – nerozmlouvám jim to, naopak je podporuji, vyprané prádlo po nich nepřevěšuji a nádobí nepřemývám. Motivuji k samostatnosti, což se nejlépe osvědčuje ráno. Dává mi to hodinu spánku navíc (občas!). Nešílím z rozsypaných kukuřičných křupek a u vaření oběda si s dětmi ráda zazpívám. Místo her na tabletu hrajeme společně pexeso. Kresba na zdi dětského pokoje je pro mě malé umělecké dílo a chaos v hračkách se u nás uklízí maximálně jednou denně. Snažím se své děti nenutit do ničeho co jim není příjemné, mají možnost volby. V jejich hrách často zasahuji až když jde o zdraví.

A to je jen malý výčet toho jak jsem rodičovství pojala já.

Autorem knihy Líný rodič je Tom Hodgkinson, britský spisovatel a novinář. Hlavně je to ale otec tří dětí a jak sám říká, Líného rodiče začal psát hlavně proto, aby přežil dětství svých dětí. Při psaní vycházel z vědeckých poznatků, historických výzkumů, četl klasické knihy o výchově, ale posloužila i vlastní zkušenost.

Velice se mi líbí myšlenka, že existuje jednoduché řešení, které váš život učiní snadnějším a finančně méně náročným, život vašich dětí učiní radostnějším a navíc vám pomůže vychovat děti šťastné a soběstačné. Právě toto řešení autor knihy nazývá „líné rodičovství“ a jeho mantra zní jednoduše: „Nechte je být.“

Manifest líného rodiče podle Toma Hodgkinsona:
– Odmítáme myšlenku, že rodičovství vyžaduje těžkou dřinu.
– Zavazujeme se, že své děti necháme být.
– Odmítáme přebujelý konzum, jenž útočí na děti od chvíle, kdy se narodí.
– Čteme jim poezii a fantastické příběhy bez mravních ponaučení.
– Pijeme alkohol, aniž bychom měli pocit viny.
– Odmítáme své puritánské já.
– Neplýtváme penězi za rodinné výlety za zábavou ani za dovolené.
– Líný rodič je šetrný rodič.
– Líný rodič je vynalézavý rodič.
– Ráno zůstáváme v posteli tak dlouho, jak to jen jde.
– Snažíme se nezasahovat.
– Hrajeme si na polích a v lesích.
– Vyháníme je na zahradu a zavíráme dveře, abychom mohli uklidit dům.
– Oba pracujeme tak málo, jak je to jen možné, zejména když jsou děti malé.
– Čas je důležitější než peníze.
– Šťastný nepořádek je lepší než skličující pořádek.
– Pryč se školou.
– Naplňujeme dům hudbou a veselím.
– Odmítáme směrnice zdravotních a bezpečnostních inspektorů.
– Přijímáme zodpovědnost.
– Existuje mnoho cest.

Samozřejmě je spousta možností jak svého potomka vychovat. Každý si musí najít tu svoji cestu, která mu bude nejvíce vyhovovat.

A jak svoje děti krotíte vy? 🙂

Please follow and like us:
0

Děti jsou naše zrcadlo

zena s detmi

Někdy se sami sobě ztratíme, ani nevíme jak. Najít cestu zpátky je pak neskutečně těžké, ba dokonce nemožné. Měníme se, neustále. A všechno co prožíváme, nás nějakým způsobem formuje.

Když přijde ta chvíle, kdy musíme myslet hlavně samy na sebe…

Mám dvě dokonalý, paličatý, svéhlavý, přechytralý růžovky. A po pěti letech intenzivní mateřské péče jsem si začala krást čas i pro sebe. Nejdřív hodinku, pak dvě, třeba na poklidné nákupy ve městě. Tu a tam jóga, divadlo, kadeřnice.
Občas někdo prohodí nějakou poznámku, že jsem matka a na takový život tudíž už nemám nárok. A jsou lidé v mém okolí, kteří se na mě dívají přes prsty, že si dovolím vyrazit večer na pivo. Nebo bez růžovek odletět na týden do Skotska.

Většinou jsou to ti zatím bezdětní, kdo s tím má problém. Mě ale jejich názor nezajímá. Ze začátku sice přicházely výčitky. Jenže pak jsem pochopila, že jim svojí chvilkovou nepřítomností a následnou spokojenou mámou dám víc, než vytočenou maminou, s dětma trávící dlouhé (nenaplněné) dny.

Můj čas, náš čas.

Myslím, že je dobře, když děti vidí, že jejich rodiče mají svoje záliby. Děti je pak rády budou napodobovat.
Tak třeba já jsem v očích svých dětí spisovatelka (jak furt buším do té klávesnice), která cvičí jógu.. 🙌🙏😁🌱

Jógu už cvičíme doma v obýváku, nebo venku na trávě společně. Jednou budou ilustrovat moji knihu.. 😉 Možná bychom se mohly společně pokusit napsat nějaké originální pohádky. Jejich fantazii jim někdy až můžu závidět. A když to dáme dohromady.. 😉

Být svá, nechat růst osobnost.

Svojí vnitřní svobodou v nich probouzím zvědavost a chuť něco dělat, něco zažít.
Cestovat, psát, cvičit, vařit, zpívat, tetovat, malovat, cokoliv!
Děti jsou naše zrcadlo. 🌷🍀❤

Please follow and like us:
0

Děti by se měly lakovat, rtěnkovat a tetovat jen o víkendu

Malé lahvičky do letadla

Tento týden se nese ve znamení příprav na TU cestu. Třeba nakupování malých lahviček do letadla mě vyloženě baví. Jo, to jsou ty sprcháčky, šampónky, pastičky na zuby a krémíčky, které stojí třikrát víc než v klasickém, dvakrát tak velkém balení a to jen proto, že se někam přesouváte letadlem. Takže když už máte na letenku, tak snad máte i na malý lahvičky, který nutně potřebujete mít po ruce, ne?

Malé lahvičky do letadla

Růžovky zase perlí

Ve školce průšvih. Rút doma mamince šlohla lak na nehty. Takový pěkný, hodně třpytivý, zlatý. Rút ani její maminku osobně neznám. Jen vím, že Rút chodí do školky s růžovkama.
A pak se šly děti po svačině proběhnout na zahradu.
A pak nikdo dlouho neviděl Káju, Viktorku a Rút.
A pak to v okolí horní části zahrady nějak divně smrdělo a jiné děti si stěžovaly, že je nechtějí pustit do domečku.
A pak se růžovky i Rút našly. V zahradním domečku. Lakovaly si nehty.
Kája s dokonalou manikúrou a úsměvem na rtech, protože jí to už zaschlo a nikdo s tím nic neudělá. Rút se staženým zadkem, protože mamce šlohla ten lak. A Vika se jen dívala.. 🙈

To odpoledne růžovky vyzvedávala jejich teta, moje nejmilovanějí Ifka 😘 Paní učitelka byla nucena informovat o Kájčině manikúře i Viktorčiném přihlížení. A Ivuška na to reagovala „po našem“. Věděla, že mamince to určitě vadit nebude, protože žena bez nalakovaných nehtů jako by nebyla ženou.. 😜😄💅

Není to tak dlouho, co jsme ve školce dělaly osvětu s matnou red rtěnkou, protože se paní učitelky nejdříve děsily, že růžovky krvácí ze rtů. Až když jim Kája vysvětlila, že jde o moji novou matnou red, tak se uklidnily.

A pak občas přijdou takové ty otázky, jakože jestli je to takhle v pořádku.?
Jsme tým, holky bláznivý a musíme se chápat. Takže jo, je to v pořádku.

Jen jim musím vysvětlit, že děti by se měly lakovat, rtěnkovat a tetovat jen o víkendu a pod dohledem rodičů..  ❤

Děti

Please follow and like us:
0

Sladkosti a moje rodičovská povinnost

Mikulášská nadílka

Právě začíná nelehké období nás rodičů. Předadventní návštěvy babiček, dědečků, strýčků, tetiček a dalších vlastních i nevlastních příbuzných, přinášejí nejen příjemný pocit rodinné soudržnosti, ale i drobné dary v podobě čokoládových figurek (těch velkých!), lentilek, kinderčokolád, lízátek a dalších laskomin, které doma zrovna moc nevítám. Začátkem prosince přichází Mikuláš a i když růžovky stokrát do týdne slyší, že si je za to jejich věčné zlobení odnese čert, případně tu lehčí variantu, že jim čert nadělí místo dobrot pouze pytel brambor, všichni víme, že brambory ani uhlí to ve skutečnosti nebude. Každý rok rozhlašuji po rodině, že letos jen ovoce, ořechy, popřípadě nějakou drobnost. A co myslíte? Dají na moje naléhání? Nedají. Pytle s dobrotama jsou rok od roku větší! A to pak přichází na řadu naše rodičovská povinnost.

Mikulášská nadílka

Děláme to přeci pro ně, že jo!

Růžovky večer zalehnou do peřin, klid a teplo rodinného krbu se roztahuje po gauči stejně líně jako já v teplých ponožkách, romanticky poblikávající svíčka ještě umocňuje zimní pohodu. Jó, umím si tu zimu za oknem udělat hezkou. 😉 A pak přijde TA chvíle. Nálet na tajný košík se zásobami. Chuťové pohárky se roztahují, stejně tak tukové polštáře na břiše. Cukr, palmový olej, nějaké to éčko, cholesterol. Čím víc toho do sebe natlačíme, tím budou naše děti zdravější, že jo? Děláme to pro ně. A přece se to nevyhodí.

Ach, ty mikulášské obžérfesty. A když už je tajný košík se sladkostmi skoro prázdný, začínám péct cukroví. Loni jsem zkoušela lehčí, zdravější verze: mrkvové linecké, tvarohové rafaelo, dia rohlíčky. Řeknu vám, slepice prababičky z Vysočiny si ty loňské Vánoce moc užily. Růžovky a jejich tatínek se pak na každé návštěvě cpali cukrovím tak vehementně, jako bychom doma žádné cukroví celé Vánoce ani nezahlédli.

Vánoce jsou tady, Vánoce jsou tady…

Please follow and like us:
0

Matka začátečnice

Letos jsem se do toho školkového režimu vrhla pořádně po hlavě. Loňský rok pro nás byl v mnohém zásadní. Můj návrat do práce, růžovky si zvykaly na zcela jiný, školkový, režim a abychom to všechno nějak přežili, museli jsme si v systému najít svoji cestičku. To jsme zvládli myslím celkem úspěšně. A letos, kdy si starší růžovka již hrdě nosí status předškolačky, rozhodla jsem se konat, tedy nezahálet a přejít do dalšího levlu.

Prý musí mít koníčky

„Koníčky, hlavně ať mají nějaké koníčky.“ To do mě již od loňska tloukla nejedna mamina.
„Oni ti pak nestihnout tolik zvlčit. Hlavně je zapřáhnout pěkně od začátku.“
Inu, něco na tom asi bude, říkala jsem si. Kolegyně v práci si pochvalují, jak jejich děti chodí domů stejně pozdě a stejně znavené jako ony samy. Nemusí jim vymýšlet náhradní program a zábavu. A tak jsem si pozjišťovala různé informace a možnosti. Do Výtvarky, kterou růžovka předškolačka naprosto miluje, proběhlo dokonce výběrové řízení. Růžovka bude malířka, do výtvarky byla přijata, k upřímné radosti celé rodiny. Všechno prostě klaplo podle mého báječně promyšleného plánu.

Rozvrh na lednici aneb Černé na bílém

Tento týden jsem dostala rozvrh hodin na Výtvarku (pondělí), pokyny k zaplacení a info o časech a cenách Plavání (čtvrtek), Logopedie (úterý), Skaut (čtvrtek – stíháme i plavání), Cvíčo (středa). A z toho všeho mi vyšlo, že asi budu potřebovat zkrátit úvazek a zásadně navýšit plat.

Zkrátit úvazek a navýšit plat

Když jsem to vše přednesla svému šéfovi (otec čtyř již dospělých kluků), opravdu od srdce se zasmál a pak suše oznámil, že jsem pořád matka začátečnice.

No ne asi, vždyť to dělám teprve šestým rokem!

Please follow and like us:
0