Tři zásadní chyby, kterých jsem se během blogování dopustila

Má blogování ještě smysl? Kladete si někdy takovou otázku? Ani mi nemusíte odpovídat. Jasně, že jo. Jsou dny, kdy jde všechno samo od sebe a pak přijdou dny, kdy není nápad, chuť, elán a v hlavě vyvstává otázka, jestli to vůbec máme zapotřebí.

Pokračovat ve čtení “Tři zásadní chyby, kterých jsem se během blogování dopustila”

Za úspěchem stojí hlavně vytrvalost

Druhý týden nového roku, první kompletní, 24/7, pro většinu z nás už naplno pracovní. Zabíháme se v roce novém, ale vůně starého ještě nevyčichla. Ideální příležitost k zamyšlení se nad tím, co jsme se v minulém roce naučili, kam jsme se posunuli. Zhodnotit, zda jsme udělali vše tak, jak jsme udělat chtěli a začít spřádat nové plány.

Pokračovat ve čtení “Za úspěchem stojí hlavně vytrvalost”

Změna je dobrá

Mám ráda rozmanitost. Pestrost života. Vítám změnu. Líbí se mi střídání ročních období, obměna trendů, stylů, módy, barev. Často stěhuju nábytek, každý den měním kabelky, batohy, tašky. Pak v nich zapomínám klíče od kanceláře, čipy na vyzvedávání dětí z družiny a oblíbenou rtěnku. Mám hodně bot. 😉 A taky kupuju další a další nové hrnky na kafe.

Taková malá změna je fajn. Svěží vítr do zaběhnutého stereotypu všedního dne. Občas ale dokáže překvapit víc, než bych v danou chvíli čekala.

Strach zažít změnu

Jsou ale i změny, ze kterých mám vnitřní strach. Většinou jsou pro mě výzvou a musím se do nich přinutit. Právě ale většina těchto změn s hrůzným scénářem v mé hlavě mě v životě posunula někam dál. Jsem školena svým vlastním strachem ze změny a přitom se úplně nejvíc bojím toho, že přestanu změny vyhledávat a přijímat. Potom zapadnu do stereotypu, rovné linky svého života, bez zatáček, otoček, momentů překvapení a chuti do života.

Protože ať už si o změnách myslím cokoliv, v mém případě je změna vždy pozitivní. Musím se na ni dívat ze správného úhlu, vydolovat z ní to nejlepší, i když na první pohled se občas může zdát, že zrovna tato změna by mohla být spíš změnou k horšímu.

Všechno je to jen o úhlu pohledu

Tak třeba: Minulý týden do mého života přišla v jeden jediný den změna hned ze tří různých segmentů. Ta pro mě v tu chvíli nejzásadnější byla, že jsem musela ukončit jeden dlouhodobý projekt, na kterém jsem celkem dost aktivně pracovala. Vlastně se mi v tu chvíli ulevilo, ale zároveň mnou prostoupil strach, že šlo o dobře honorovanou zakázku. Ty peníze nám někde určitě budou chybět. Dumala jsem nad možnými důsledky, myslela na léto a že jsem chtěla vzít děti k moři. A pak mi do mailu přistála faktura za prodloužení domény mého blogu. Mohlo by se zdát, že mě nečekaný výdaj zdrtí, ale naopak! Vzpomněla jsem si, že svůj blog poslední dobou celkem zanedbávám a že se mi stýská po těch volných víkendech s růžovkama, které jsem poslední měsíce víc věnovala práci než jim. Přišel božský vnitřní klid. A uvědomění, že nic není víc, než čas s mými dětmi.
Odpočinu si. Načerpám novou energii, chuť do práce, počechrám vnitřní kreativní dušičku, rozepíšu se osobními textíky ze života, užijeme si s růžovkama přicházející jaro, zasadíme bylinky, vyladíme balkon a ve volných chvílích o tom všem budu psát na blog. A až přijde ta správná chvíle, začnu se zase poohlížet po nějaké větší zakázce, které dám to nové, co nyní ze světa načerpám.

Můj oblíbený Stephen King říká, že změna je stejně dobrá jako odpočinek.
Nezakončila bych líp můj dnešní text.

Jak se na změny ve svém životě díváte vy? Dokážete si z nich brát to dobré, nebo vás vždy totálně rozsekají a vy se pak nějaký čas skládáte dohromady? Napište mi o tom… 🙂

Blogerfest? Inspirujte se.

Aktivně bloguji od narození druhé dcery, což je necelých pět let. Od té doby jsem si prošla různými blogerskými etapami. Začátky byly rozpačité a byly i chvíle (to když mé články skoro nikdo nečetl) kdy jsem to chtěla úplně vzdát. Kdyby mi tenkrát někdo dokázal poradit, jak to dělat líp, byla bych mu vděčná. Až v posledních dvou letech cítím, že se z blogerů stala silná komunita, která stojí při sobě a podporuje se. Blogerský svět se stále vyvíjí a blogeři dostávají stále více pracovních příležitostí. A proto se agentura GetFound rozhodla uspořádat první festival pro blogery o blogování.

Agentura GetFound se specializuje na linkbuilding – propojuje své klienty s dalšími weby a také často spolupracuje s blogery. Pořádání Blogerfestu považují za důležitou součást budování vztahů s blogery, zároveň taková akce v České republice zatím chyběla. Věřím, že to bude akce plná zajímavých tipů, zábavy a pohody, nových přátelství a možných spoluprací.

Blogerfest

Historicky první Blogerfest je tu

Již tuto sobotu, 9. června od 9 hodin, v Praze, v divadle Venuše ve Švehlovce! Tuhle událost by si neměl nechat ujít žádný bloger, copywriter i instagramer. Nebo snad o blogování teprve uvažujete? Blogerfest je tu pro všechny, kteří se rádi zlepšují v tom co dělají. Určitě se dozvíte nové tipy, načerpáte svěží inspiraci a získáte spoustu kontaktů. Program je rozmanitý a lákavý.

Program?

Těšit se můžete na přednášku Terezy Salte a Sandry Ježkové z Elite Bloggers nejen o tom, jak uspět v blogování, ale také o žhavém tématu – blogy a spolupráce.
Gabriela Bartošovská z blogu Recepty dětem se podělí o zkušenosti s budováním komunity a tím, jak si vytvořit vlastní značku. Je to nejen blogerka, ale také marketérka a spisovatelka.
Lukáš Rada z blogu Two Gentlemen řekne, jak blog propagovat. Vše budou samozřejmě vlastní tipy, které jim společně s Adamem Šafránkem fungují.
Veronika Tázlerová ze Stylish coffee se s blogery podělí o tipy jak na Instagram: jak fungují stories, ale proč se třeba “vykašlat na algoritmus”.
Tématem Andy Pavelcové z Fit&fabulous budou důvody, proč psát blog – je špatné chtít za psaní to peníze? Jak spolupráce ovlivnily svět blogování?
Tereza Dvořáková má úspěšný blog Latereza a je také copywriterkou na volné noze. Rozpovídá se o psaní a o tom, jak psát takové články, které budou chtít lidé číst. A nejen to. Dozvíte se taky, jak psát nadpisy a proč řešit SEO?
Posledním spíkrem bude Kristýna Dolejšová – blogerka, zakladatelka projektu Za normální holky, která nedávno vydala vlastní knihu nazvanou Bez filtru. O “realitě” na sociálních sítích také bude její přednáška.

Přestávky v programu jsou vyplněné různými workshopy. Došito a Tamarki si připravili tvůrčí workshopy. Zabubnujete si na Cajony, ochutnáte cupcaky od Lelís cupcakes a také si budete moct vyzkoušet, jak krásně psát.

Výzva pro blogery

Před festivalem proběhla výzva pro všechny blogery. Každý mohl svou krátkou přednášku s tipem na blogování přihlásit. A kdo z řad blogerů vystoupí?

Michal Majgot bude povídat o tom, jak se uživit blogem díky přímé propagaci.
Dana Halušková se zaměří na to, jak se dostat z blogerské průměrnosti.
Eliška Pivrncová prozradí, jak vytvořit fotky, co budou mít příběh.
Ivo Veselý je součástí projektu pro blogery BloggersRe – komunitního portálu pro české a slovenské blogery.

Soutěže i prostor k navázání spolupráce

Soutěžit se bude přímo na místě i na sociálních sítích. A vyhrát můžete třeba lahve prosecca, poukázky na půjčení koloběžek, o značkové termo prádlo, o výrobky z Biana, krásné a ekologické láhve z e-shopu Nasvacinu, přírodní kosmetické produkty od BioRythme, fotoaparát i prodejny Infoto, ale třeba i outdoorové dárky z Affektu.

Na Blogerfestu se dozvíte také o tom, jak se zapojit do sítě Elite Bloggers, jak si vydělat prostřednictvím Plné peněženky nebo založením e-shopu. Připravená bude celá nástěnka, kde se představí různé firmy a značky.

Historicky první festival pro blogery o blogování proběhne již tuto sobotu. Přijďte si pro inspiraci a networking.
Zvaní jsou všichni! 🙂

Blogerfest
9. 6. 2018 od 9:00 hodin
Praha, divadlo Venuše ve Švehlovce
Více info o akci čtěte zde ►►►

Pozor! Na místě nebude možné vstupenky koupit. Kupuj teď zde ►►►

Můj blogerský rok 2018

Letošní rok pojedu na vlně seberealizace. Primárně svůj čas rozdělím mezi své děti a online svět. Chci se zaměřit se na svůj blog a věřím, že jej dokáži posunout o krok dál. Blíž svým vysněným cílům. V loňském roce se mi podařilo migrovat z veřejné blogerské sítě blog.cz na vlastní hosting se svojí doménou. Po pár měsících mohu říci, že to bylo skvělé rozhodnutí a velký krok k lepším zítřkům.

Záleží jen na mně jak moc budu aktivní, činná, originální a vynalézavá. Pochopila jsem, že online svět nikdy nespí a váhavé povahy zde nemají šanci.

Na vlastním hostingu se mi líbí zejména ta svoboda. Sama si rozhoduji co se na mém blogu objeví. Nikdo mi nemůže článek jen tak smazat. Reklamy nebo podpora produktů, se kterými nemám nic společného, ba s nimi dokonce nesouhlasím? I to byl jeden z hlavních důvodů, proč jsem se odhodlala jít svojí cestou.

Blog je můj dlouhodobý projekt, o kterém si chci rozhodovat sama. Už jsem se nechtěla bát, že jednoho dne má několikaletá práce z online světa prostě zmizí, protože server přestal existovat.

Věděla jsem, že to nebude jednoduché. Většina lidí, která dříve četla můj blog, byli uživatelé blog.cz. Nebylo třeba žádné velké propagace a nějací čtenáři se vždy našli. Nyní sbírám své čtenáře napříč online světem a jsem vděčná za každou zpětnou vazbu. To se mi na mém psaní totiž líbí nejvíc. Zpětná vazba, komunikace, napojení, odkrytí problému, vlastní názor.

Obsah. To je můj cíl pro letošní rok.

Na podzim jsem vystavěla základy. Letos chci vyladit obsah. Najít svoji cílovou skupinu. Sledovat své čtenáře a v článcích se tak věnovat tématům, která mé čtenáře zajímají. Začínám plánovat, dlouhodobě.

Máte nějaký tip na článek, který byste zde na blogu chtěli číst? Napište mi jej do komentáře pod článek, nebo do mailu.

Já jsem v tom filmu nehrála

Pracovní povinnosti mě tentokrát zavály do hlavního města, matičky nálad a bujaré zábavy, do Prahy. Mám ráda tyhle pracovní výjezdy. Člověk si chvíli odpočine od monitoru počítače a povětšinou zažije něco nového.
Jeli jsme s kolegy pokřtít knihu. Šlo o knižní zpracování filmové komedie. Těšila jsem se víc než obvykle, protože příslibem celé akce bylo osobní setkání s několika mladými českými herci. Navíc jsem takový magnet na společenská faux pas, tudíž mi bylo jasné, že bez nějaké vtipné historky, kterou budu časem vyprávět přátelům u vína se tohle určitě neobejde.

Vše zprvu probíhalo podle plánu, vyloženě do puntíku se všichni drželi předem daného harmonogramu. Kmotry knihy jsme uvítali, pan autor se bavil, majitel nakladatelství si pochvaloval silnou účast z řad médií. Dokonce se dostavily dva televizní štáby.

Lidé se bavili, kmotři s autorem se po úspěšném křtu knihy dlouho a trpělivě podepisovali všem fanouškům, čtenářům a sběratelům autogramů.
Celá akce se chýlila ke konci, když v tom ke mě přišel mladík, celý rozrušený z toho šrumce kolem. Tváře mu plály vzrušením a dobrou náladou. Chvíli mě pozoroval a pak rázně promluvil.

“Slečno, mohla byste se mi taky podepsat?”

Čekala jsem různé otázky, třeba zda by mohl požádat o recenzní výtisk nebo o rozhovor s autorem knihy. Nepřekvapila by mě ani otázka typu “kde jsou tady toalety”. Ovšem na žádost o můj autogram jsem připravená nebyla.

Ticho mezi námi bylo stále hlasitější. Znáte ten pocit.. A pak jsem ze sebe vytlačila tu větu: “No ale já jsem v tom filmu nehrála.” 

Sklopil oči k právě zakoupené knize, která byla zabalená do filmového přebalu.

“No tak jste hrála v něčem jiným. To nevadí. Podepište se mi sem, prosím.”

Cítila jsem se jako superhvězda, která si právě jde po červeném koberci pro Oskara. ☺

Červený koberec Foto: Pixabay.com

Jak si přivydělat na mateřské?

Čas neúprosně letí a já s příchodem sychravého podzimu ráda bilancuji. Je to již neuvěřitelných 15 měsíců, co jsem se navrátila mezi lid pracující a peníze vydělávající. Vzpomínky na mateřskou dovolenou jsou mi již natolik vzdálené, že se mi až nechce věřit, že jsem skutečně strávila pět let s dětmi doma. Dny utíkaly v poklidné rovině, úterý jako neděle a já byla mámou na plný úvazek. Škoda jen, že tato práce náročná psychicky i fyzicky, je natolik nedoceněná. Není divu, že se tolik maminek uchyluje k myšlence na nějaký přivýdělek. Zejména před Vánoci. Poznáváte se? 🙂

Já sama jsem to během mateřské dovolené neměla jinak. Chyběl mi životní standard, ve kterém jsem dříve žila. A pak také určitý sociální kontakt. Ne, že bych se měla během mateřské dovolené zle, ale ten pocit, že mi na účtu měsíčně přistane pár tisícovek, které utratím za tři velké rodinné nákupy a dva megapacky plenek…
Ušetřit něco navíc bylo takřka nemožné a obracet se s nataženou rukou k otci růžovek, mému hrdému egu také moc neprospívalo. Takže jakmile mladší růžovka dorostla do věku, kdy se zvládla bránit útokům té starší a nebyl nutný můj stoprocentní oční dohled, začala jsem se poohlížet po nějakém přivýdělku. Možností je spousta, ale většina maminek je limitovaná zejména časem. Pakliže otcové rodin tráví ve svém zaměstnání většinu dne a babičky nebo tety hlídat nemohou, nabízené možnosti se tak značně zúží na práci doma.

foto: Pixabay.com

Je důležité poznat, kdo vám nabízí skutečnou práci a naopak kdo z vás chce spíš vytáhnout nějakou tu korunu. Proto pozor na podivné nabídky typu “Plnění obálek, za 200 Kč a nadepsanou obálku pošlu více info.” nebo “Přidejte se do úspěšného týmu, počáteční kurz v ceně XYZ Kč vám z poloviny zaplatíme my.”, a tak dále. Takových podivných nabídek je bohužel plný internet. Zdá se to bizarní, ale stejně pořád existuje spousta (zoufalých) maminek, které takové nabídce uvěří a vstupní poplatek prostě zaplatí.

Nikdy nikomu neplaťte za to, aby vám dal práci. Vy nabízíte službu nebo produkt a druhá strana vám za ni zaplatí. Žádné vstupní poplatky zde nejsou možné. 

Nebudu vám psát jak si můžete při rodičovské dovolené přivydělat, ale napíšu vám jak si přivydělávaly moje kamarádky a nebo já. Třeba vás tím inspiruji.

Moje kamarádka Petra byla vždycky moc šikovná na šití a když se jí narodil syn, šila hlavně pro něj. Nákrčníky, čepičky, zářivé barvičky, baggy kalhoty, pak nějakou tu sukýnku pro mě a moje růžovky a protože jí to fakt šlo, používala kvalitní a neokoukané látky, lidé jí sami začali kontaktovat. Aniž by to plánovala, vytvořila si během roku silnou základnu svých zákazníků. Dnes už má děti dvě a po mateřské se do práce nevrátila. Místo toho otevřela eshop se svojí vlastní značkou oblečení a šije a šije a šije. A já jsem ráda, že ji mám mezi svými přáteli.

Takových šikovných rukodělných kamarádek mám ve svém okolí více. Jedna háčkuje nádherné věci z bavlněných špagátů, jedna každý podzim vyrábí úchvatné věnce na Dušičky a v zimě překrásnou designovou adventní výzdobu. Já osobně si u ní objednávám adventní věnec každý rok a to dost s předstihem. Letos už mám objednáno 😉 Další známá začala vyrábět náušnice a díky internetu svoji designovou značku náušnic nyní prodává napříč republikou.

Mám i známou fotografku, která vždy ráda fotila a s časem na mateřské dovolené se poprala po svém. Fotila, fotila a fotila. Postupně se v ní probudila vášeň k hledání toho správného světla a dnes má svůj fotoateliér, plný diář termínů na focení a portfolio fotografií jako profík. Vlastně se z ní stal fotograf profesionál.

foto: Pixabay.com

Ručně šité kabelky, peněženky, pletené pufy, keramické doplňky do domu, pečené cukroví, dorty. To všechno jsou krásné činnosti, kterým se věnují nebo věnovaly maminky v mém okolí. Některé z nich se vypracovaly a nyní se své vášni věnují naplno. Provozují svoji značku, prezentují se na internetu a při dalších promo aktivitách. Plní si své sny. Jiné na svůj přivýdělek při mateřské dovolené vzpomínají jako na zpestření všedních dnů, kdy potřebovaly vydělat nějaké peníze navíc.

A jak jsem si při mateřské dovolené přivydělávala já? No přeci psaním. Nejdříve jsem se do toho pustila opravdu naplno a stala se kulturní redaktorkou jednoho lifestylového magazínu. Byla to dost fuška, redakční uzávěrky a noční vysedávání u počítače. Ale měla jsem peníze i sociální kontakt. A to jsem chtěla i potřebovala. Když se mi mateřská dovolená chýlila ke konci a já si začala vážit každé minuty trávené s růžovkama, trochu jsem zvolnila, psala pouze svůj blog, občas nějaké krátké texty, reklamní spoty a sem tam tematický článek do časopisu.

Důležité je, aby člověk dělal to co ho baví a má to rád. Jeho práce pak získá určitou jiskru. To máte potom pocit, že vlastně ani nepracujete a lidi vám za to ještě platí.. 😉   

Odkazy, které by vám mohly pomoci:
www.babyoffice.cz – Baby Office, práce a děti pod jednou střechou.
www.naucmese.cz – Pokud máte chuť začít s něčím úplně novým.
www.navolnenoze.cz – Portál nezávislých profesionálů.

Pracovní comeback

Jsem zpět v práci. Rodičovská dovolená ukončená a všichni si tak nějak zvykáme na tuto novou životní etapu. Budiž radostnou zprávou, že se mi nakonec povedl přímo mistrovský kousek a růžovky jsou obě zapsané v té stejné školce. V Brně malý zázrak.
Nestíhám nic, už aby byla zima a já si nemusela holit nohy tak často, protože každá minuta během dne se počítá. I tento článek čeká na zveřejnění o 14 dnů déle, než by se hodilo. Musím si vybrat; spánek nebo nějaká důležitá činnost navíc. Zatím vyhrává spánek. V deset večer upadám do bezvědomí, zcela neplánovaně, kdekoliv. V pět ráno pak věším vypranou pračku. A tak pořád dokola.. 🙂

foto: webandi / Pixabay

Týden první

Děti u babičky. Školka začíná za pár týdnů. Doma je ticho a uklizeno. Ještě, že mě ta uklízecí mánie přepadla hned první den. Od té doby jsem znova neuklízela, pokud nepočítám vyskládat a opět naplnit myčku. První pondělí jedu do práce s úsměvem zfetovaného idiota. Lidi si mě nedůvěřivě měří, ale mně je to jedno. Příprava na odchod z domu mi trvala hodinu a půl. Sprcha, vlasy, nehty, nakrémovat celé tělo, třicetkrát změněný outfit. V práci komunikuji s inteligentními, dospělými bytostmi. Večer můžeme v distingované diskuzi pokračovat na letní zahrádce u sklenky dobrého alkoholu. Děti jsou přeci u babičky. Být v práci je boží!

Týden druhý

O víkendu jsem si užila děti a v pondělí ráno mi bylo při loučení trochu smutno. Přešlo to ale celkem brzy. Už nevstávám o dvě hodiny dřív, ale i tak mi příprava do práce zabere hodinu. To vypiluju. V práci rozkoš. Mám pracovní telefon a otevřený účet. Firemní kafe je vynikající a kolegové vskutku zajímaví. Jen ten jejich pesimismus mě občas trochu rozhodí.

Týden třetí

Být pracující matkou je někdy celkem náročné. Víkend v permanentním pohybu a v pondělí ráno padám na pusu. Růžovky opět u babičky. Ráno se stíhám vypravit do půl hodiny, ale furt mi to sluší. Jo, musím se chválit. V práci první pracovní úspěch. Jsem skvělá. Chybí mi děti. Ve čtvrtek malá depka a v pátek si pro ně jedu s naprostým nadšením.

Týden čtvrtý

Chybí mi ta pohodová rána u pohádek, v pyžamu, s velkým kafem v ruce. Po cestě do práce se na mě smála nějaká mladá kočka. Asi jela první den do práce. To ji přejde. Začala jsem v mhd číst knihu. Je to super krycí manévr. Nemusím si nikoho všímat a cesta utíká rychle. Nutně si potřebuji nalakovat nehty. Nestíhám nic. V práci dřu přesčasy, protože se blíží nástup do školky a každá hodina navíc se hodí.

Týden pátý

Mám home office, protože růžovky už nemá kdo (nikdo nechce – nechápu!) hlídat. Sedím u počítače a snažím se pracovat, růžovky se vztekají, že si jich nevšímám. Musíme zajít koupit bačkory a pláštěnku. Zítra to vypukne. Školka. Obě se těší, mně je zle jako před maturitou. Nevím jak to budu všechno stíhat. Ráno musíme vyrazit z domu co nejdřív. Takže na zlidštění mám asi 10 minut. Když jsem doma, pořád peru, uklízím a usínám ve stoje.
Lihovkou podepisuju kalhotky do školky a chtěla bych jít na koncert, ale mám smůlu. Zítra je velký den a s kocovinou by to nebyl úplně dobrý start do nové životní etapy růžovek. Budu bulet. Ale zkusím to vydržet až před školkou. Hlavně si nezapomenout kapesník. A holkám nové bačkůrky. A legíny, pyžama, sukýnky, mikiny, čepičky proti slunci. Hlavně to všechno popsat těmi správnými iniciály. Nepoplést velikosti. A nebulet.