Čas je teď na naší straně

Když jsem si před pár týdny stěžovala, že nutně potřebuji vypnout, fakt by mě nenapadlo, že tohle moje přání bude brzy vyslyšeno. Ze dne na den, ba dokonce z hodiny na hodinu mám najednou více času. Na děti, na sebe, na urovnání si všech priorit a taky třeba na čtení. Dokonce i ten jarní úklid letos stihnu a vlastně se na to i těším.

Pokračovat ve čtení “Čas je teď na naší straně”

Za úspěchem stojí hlavně vytrvalost

Druhý týden nového roku, první kompletní, 24/7, pro většinu z nás už naplno pracovní. Zabíháme se v roce novém, ale vůně starého ještě nevyčichla. Ideální příležitost k zamyšlení se nad tím, co jsme se v minulém roce naučili, kam jsme se posunuli. Zhodnotit, zda jsme udělali vše tak, jak jsme udělat chtěli a začít spřádat nové plány.

Pokračovat ve čtení “Za úspěchem stojí hlavně vytrvalost”

Magické rodičovství

Moje mladší dítě si začalo trhat zuby. Ani ne tak proto, že by se jí ty zuby nějak kývaly. Zpočátku proto, že chtěla mít v puse o zub, dva méně, tak jako straší ségra. Protože co má ségra, to je prostě dobrý.

Jenže potom se jí zalíbilo, že za každý zoubek je pod polštářem nějaká ta koruna, nebo překvapení. A tak byl nejvyšší čas povolat zoubkovou vílu, aby tomu zbytečnému trhání zubů udělala přítrž.

Zoubková víla dorazila, napsala kouzelné psaníčko, které snad splnilo účel (uvidí se za pár týdnů) a pak se opět zakryla peřinkou fantazie.

Supermáma

Když jsem psala ten dopis a vymýšlela jak jej Viktorce předám, jestli ho hodím do schránky, nebo vsunu v noci pod polštář, došlo mi, že jako máma můžu být skutečně jakoukoliv magickou postavou. A také jsem jich již několik absolvovala. Jasně, na princezny, baletky, učitelky, kuchařky, uklízečky atd. jsme si s růžovkama hrály často, ale popustit uzdu fantazie a zkusit něco víc, to je výzva.

Slyším trávu růst

Třeba to ani nemusí být fantazie. Je dobré se občas dívat na svět očima svých dětí a tak, když na hřišti byla nuda, lehly jsme si do trávy a poslouchaly jak roste. Zkoušeli jste to někdy? Moje děti umí řeč trávy a to vám povím, to byly příběhy. 🙂

Když měl přijít čert

To nepříjemné prosincové téma – čert. Jak toho využít a zároveň nezadělat dítěti na celoživotní trauma? Mohla za to flaška vína, kterou jsme ten večer vypili a nápad byl na světě. Anděl uklidil pokojíček, když děti spaly. Čert se do bytu nedostal, i když se snažil. Ta černá ruka na dveřích byla jasným důkazem. Brambora v šuplíku od ponožek? Že by nám chtěl anděl něco říct? A nakonec dobroty na balkoně. Prošli jsme všichni, pro letošek. I morče dostalo dobrůtky. 😉

O Ježíškovi vám tu psát nebudu, ale budu ráda, když holky budou ještě chvilku věřit. Vlastně… já taky pořád věřím, i když ne na dárky pod stromečkem. Věřím v tu dobu, která je skutečně kouzelná. Jediný čas v roce, kdy se svět tak trochu zklidní, aspoň na jeden večer jsme všichni skutečně a úplně spolu. Živí i ti, co už museli odejít. Protože se máme rádi, protože chceme, mluvíme spolu, posloucháme se. Největší dárek pro nás všechny je ten společný čas, kdy se skutečně vnímáme.

Hravý rodič

Poslední dobou jsem se na rodičovství pohlížela dost upjatě. Byl školní a školkový rok. Hodně povinností, rutina, každotýdenní koloběh. Jako bych vytěsnila fakt, že právě to hraní a vymýšlení fantastických scénářů, kterými jsme si ozvláštňovaly dny, mě na rodičovství bavilo vždycky nejvíc. A že právě tohle prolínání pohádkového, dětského a dospěláckého světa dává zejména rodičům takový ten příjemný pocit, že být rodič je děsně fajn.

A tak se snažím, i přes plný diář a mnoho povinností, které mi tento rok ještě přibyly, hrát s růžovkama podstatně častěji jejich hru. Být víc hravá a kouzelná. Podporovat jejich bystré hlavičky a přesto je na té cestě do dospělosti stále znejišťovat, zda jsou kouzla skutečně možná.

Nikdo tě nikdy nebude milovat víc než tvoje děti.

Tak jim to dětství udělejte kouzelné, dokud věří. A ten plamínek víry v nich udržte co nejdéle.

A jestli máte nějaký tip na kouzelné zážitky, sem s nimi. Jistě nebudu jediná máma, která se ráda nechá inspirovat.

Krásný den, vaše Luci 🙂

Den ženské energie

Dnes v 18:45 nastane úplněk. Dnešek je dnem ženské energie, jeho patronkou je bohyně Šakti, která je symbolem ženství. Smějme se, oslavujme, tančeme, radujme se, užívejme si života, dopřejte si vnitřní svobodu. Milujme se!

Základní energií tohoto úplňku je stabilita, vyrovnanost, sympatie, odpovědnost, úspory, umělecké schopnosti, starostlivost, harmonie, ale i ctižádost, impulsivnost a ukvapenost, snaha jít proti zdi, zkoušet nové a nepoznané, skákat po hlavě do neznámého.

Ponořme se do sebe

Vnímejme své já a nechme všemu volný průběh. Staňme se pouhými pozorovateli.

Ženy, dnes pozor na pusu a horkou hlavu. 🙂 S rozmyslem říkejme své myšlenky nahlas a činy přetvářejme do radosti, buďme svoji a s láskou v ženské energii. A že je zamračená obloha? Nevadí. Je tajemnější a tajemství je vzrušující.

Mějme krásný den, mysleme na sebe a mějme se(be) rády. ♥

Blogerfest? Inspirujte se.

Aktivně bloguji od narození druhé dcery, což je necelých pět let. Od té doby jsem si prošla různými blogerskými etapami. Začátky byly rozpačité a byly i chvíle (to když mé články skoro nikdo nečetl) kdy jsem to chtěla úplně vzdát. Kdyby mi tenkrát někdo dokázal poradit, jak to dělat líp, byla bych mu vděčná. Až v posledních dvou letech cítím, že se z blogerů stala silná komunita, která stojí při sobě a podporuje se. Blogerský svět se stále vyvíjí a blogeři dostávají stále více pracovních příležitostí. A proto se agentura GetFound rozhodla uspořádat první festival pro blogery o blogování.

Agentura GetFound se specializuje na linkbuilding – propojuje své klienty s dalšími weby a také často spolupracuje s blogery. Pořádání Blogerfestu považují za důležitou součást budování vztahů s blogery, zároveň taková akce v České republice zatím chyběla. Věřím, že to bude akce plná zajímavých tipů, zábavy a pohody, nových přátelství a možných spoluprací.

Blogerfest

Historicky první Blogerfest je tu

Již tuto sobotu, 9. června od 9 hodin, v Praze, v divadle Venuše ve Švehlovce! Tuhle událost by si neměl nechat ujít žádný bloger, copywriter i instagramer. Nebo snad o blogování teprve uvažujete? Blogerfest je tu pro všechny, kteří se rádi zlepšují v tom co dělají. Určitě se dozvíte nové tipy, načerpáte svěží inspiraci a získáte spoustu kontaktů. Program je rozmanitý a lákavý.

Program?

Těšit se můžete na přednášku Terezy Salte a Sandry Ježkové z Elite Bloggers nejen o tom, jak uspět v blogování, ale také o žhavém tématu – blogy a spolupráce.
Gabriela Bartošovská z blogu Recepty dětem se podělí o zkušenosti s budováním komunity a tím, jak si vytvořit vlastní značku. Je to nejen blogerka, ale také marketérka a spisovatelka.
Lukáš Rada z blogu Two Gentlemen řekne, jak blog propagovat. Vše budou samozřejmě vlastní tipy, které jim společně s Adamem Šafránkem fungují.
Veronika Tázlerová ze Stylish coffee se s blogery podělí o tipy jak na Instagram: jak fungují stories, ale proč se třeba “vykašlat na algoritmus”.
Tématem Andy Pavelcové z Fit&fabulous budou důvody, proč psát blog – je špatné chtít za psaní to peníze? Jak spolupráce ovlivnily svět blogování?
Tereza Dvořáková má úspěšný blog Latereza a je také copywriterkou na volné noze. Rozpovídá se o psaní a o tom, jak psát takové články, které budou chtít lidé číst. A nejen to. Dozvíte se taky, jak psát nadpisy a proč řešit SEO?
Posledním spíkrem bude Kristýna Dolejšová – blogerka, zakladatelka projektu Za normální holky, která nedávno vydala vlastní knihu nazvanou Bez filtru. O “realitě” na sociálních sítích také bude její přednáška.

Přestávky v programu jsou vyplněné různými workshopy. Došito a Tamarki si připravili tvůrčí workshopy. Zabubnujete si na Cajony, ochutnáte cupcaky od Lelís cupcakes a také si budete moct vyzkoušet, jak krásně psát.

Výzva pro blogery

Před festivalem proběhla výzva pro všechny blogery. Každý mohl svou krátkou přednášku s tipem na blogování přihlásit. A kdo z řad blogerů vystoupí?

Michal Majgot bude povídat o tom, jak se uživit blogem díky přímé propagaci.
Dana Halušková se zaměří na to, jak se dostat z blogerské průměrnosti.
Eliška Pivrncová prozradí, jak vytvořit fotky, co budou mít příběh.
Ivo Veselý je součástí projektu pro blogery BloggersRe – komunitního portálu pro české a slovenské blogery.

Soutěže i prostor k navázání spolupráce

Soutěžit se bude přímo na místě i na sociálních sítích. A vyhrát můžete třeba lahve prosecca, poukázky na půjčení koloběžek, o značkové termo prádlo, o výrobky z Biana, krásné a ekologické láhve z e-shopu Nasvacinu, přírodní kosmetické produkty od BioRythme, fotoaparát i prodejny Infoto, ale třeba i outdoorové dárky z Affektu.

Na Blogerfestu se dozvíte také o tom, jak se zapojit do sítě Elite Bloggers, jak si vydělat prostřednictvím Plné peněženky nebo založením e-shopu. Připravená bude celá nástěnka, kde se představí různé firmy a značky.

Historicky první festival pro blogery o blogování proběhne již tuto sobotu. Přijďte si pro inspiraci a networking.
Zvaní jsou všichni! 🙂

Blogerfest
9. 6. 2018 od 9:00 hodin
Praha, divadlo Venuše ve Švehlovce
Více info o akci čtěte zde ►►►

Pozor! Na místě nebude možné vstupenky koupit. Kupuj teď zde ►►►

Je to hot aneb Den první

Když jsem před časem navštívila svoji úplně první lekci hot jógy, ze sálu jsem odcházela skoro po čtyřech. Skrz na skrz propocená, vymačkaná jako půlka citronu a přitom neskutečně šťastná. To jsou ty fantastické konce, které na sportu miluji a které bez okolků přirovnávám k vítězné euforii. U hot jógy se už ale dostávám k hranici orgasmu; a nebo do vnitřní osobní levitace. 

Všechno je to v naší hlavě

Začínám svůj hot jógový maraton. Jsem natěšená a zvědavá. Už tento pocit mi zlepšuje náladu a cítím se po pár negativně laděných dnech opět celkem dobře. Dnes vyzkouším nové hot yoga studio, takže první den bude zároveň o poznání. Mám ráda nové věci. Každá změna je dobrá. Přináší svěží vítr do zaběhnutých stereotypů. Láká k objevování dalšího nového. Vybízí k překročení komfortní zóny. A proto jsem se rozhodla, že zároveň vyzkouším nové místo na cvičení, které funguje v časech, které mi v některých dnech vyhovují více, než studio stávající. Poznám nové tváře a budu mít možnost srovnání.

selfie obličej

Tři, dva, jedna, start

Příjemné prostředí mě mile potěší hned při příchodu. Vlastně všichni kolem se usmívají a jsou milí. Tohle ti zdraví lidé dělající aktivně nějaký pohyb prostě umí. Rádi se na ostatní usmívají, jsou vstřícní a vyklidnění. Netvrdím, že je takový každý kdo pravidelně, dlouhodobě dělá sport, ale už tohle je bonus za pohyb. Psychika v pohodě.

Potím se

V cvičebním sále je velice příjemné teplo, které moje tělo zplna nasává. Za oknem panuje tuhý mráz, mínus 14. Já si užívám fantastických plus 42. Začínáme se protahovat a potit. Všichni!

Nebudu vám tu popisovat co a jak se na takové lekci dělá. To je skutečně lepší si zažít na vlastní kůži. Za zážitek to ale rozhodně stojí. I kdybyste hot jógu měli zkusit jen jednou. Pokud však trpíte nějakými zdravotními komplikacemi jako je vysoký krevní tlak nebo srdeční problémy, běžte raději na klasickou jógu. Ta léčí úplně všechno. Od zlomeného srdce po celulitidu.. 😉

Poznávám nepoznané

Psala jsem, že mi nové studio dá zároveň příležitost ke srovnání. Různé zkušenosti jsou dobré. Někomu se třeba jóga nikdy nezalíbí, protože při své první praxi narazil na lektora, který mu úplně nesedl. Je dobré zkoušet a najít si to nejlepší pro sebe. Já zažila různé lektory a postupem času si vybudovala vztah ke dvěma. Každý dělá svoji praxi trochu jinak. Někdo se více zaměřuje na dech, někdo na techniku. Nové studio, které jsem navštívila se věnuje více technickému provedení, upozaďuje dech a závěrečnou meditaci nechá plně na vás. Já se ráda nechávám při své meditaci nést hlasem někoho dalšího. Nejsem v tom sama a často mi “ten hlas” pomůže v uvědomění si.. Čeho? Sebe.

Z osobní zkušenosti, kterou již dnes mohu prezentovat, kdybych tedy s jogínskou praxí začala v tomto novém studiu, nejspíš bych si z jógy nevzala tolik, jako si z ní ve svém pokročilejším stádiu dokáži brát. Studio, které se stalo mojí základnou, mě svojí cestou dokáže vést nejen k dokonale provedeným asánám, ale i intenzivním, léčivým meditacím. A díky tomu, že už vím jak správně dýchat, mohu občas zavítat i jinam, kde se věnují technice. Dech je jen v mé režii, protože vím, jak je to správně.

Už jsem dnes říkala, že je to v naší hlavě? 😉

90 minut aktivního protahování, různých balančních pozic a posilování v místnosti vyhřáté na 42°C. Takový výkon z vás vyplivne to nejhorší. To čeho se chcete zbavit a nevíte jak. A naopak načerpáte novou, čistou energii. Hlava se zklidní a tělo ještě trochu třese po prodělané námaze. Sáhla jsem si na dno, abych se mohla odrazit a jít nahoru.

Den první mám za sebou. Je mi dobře. Jsem na sebe pyšná, že jsem se takhle rozhodla. Poslouchám své tělo, které mi děkuje a těším se na další den. Moji další osobní praxi.

 

*****

Přečti si i další články projektu Můj osobní jóga maraton.

Můj osobní jóga maraton

Nejsem vždycky jen happy a sluníčková, i když si to o mně může někdo myslet. Nehraji ani roli smutného klauna, kdy po dopsání pozitivně laděného článku upadám do osobní pesimistické nálady, smutku a slz. Snažím se fungovat vyrovnaně, ale vždycky mi taky nejde všechno tak jak bych si přála.

Bývám k sobě až příliš kritická a nerada si připouštím chyby nebo neúspěch. I proto jsem před rokem začala praktikovat jógu. Přišly starosti, životní překážky a do duše se mi vtírala negace. Ventil ve formě hodinového monologu s kamarádkou fungoval jen na chvíli a sama v sobě jsem to už moc nezvládala. Sestra mi doporučila jógu, za což jí budu už navždy vděčná. Jóga mi ukázala malost mých trápení a sílu sebe. Sebeláska. Od té to začíná.

Žena otočená zády

Pokud nebudu milovat sebe, nemůžu dávat lásku ani druhým.

Dokážu se pěkně vztekat, být protivná, netrpělivá a naštvaná na celý svět. A to teď jsem. Naordinovala jsem si proto malý osobní jógový maraton. V mém životě teď bylo pořád něco. Od podzimu, který byl hodně pracovní, přes vánoční svátky v rytmu neustálého přesunu od někoho někam. Pak nemocný leden (růžovky, očr, rýmy, kašílky) a zmrzlý únor bez slunce. Jen práce, povinnosti, nedostatek času sama na sebe, málo energie na jakýkoliv pohyb navíc. Teď potřebuji jógu víc než kdy dřív a hodlám se jí dát celá.

Deset dní. 90 minut. Jedna místnost. 42°C. Asány. Meditace.

Den první, právě dnes. Vydávám se na cestu do hlubin sebe sama, abych pak byla silnější. Potřebuji se na vše podívat z dálky a pak se poučit z toho, co se mi nepovedlo (a že toho nebylo málo). Ujasnit si směr.

Ale taky chci zpevnit tělo, že jo? 😉 Sebeláska. Už teď, když na to myslím, začínám zase zářit.. 🙂

 

*****

Přečti si i další články projektu Můj osobní jóga maraton.

 

 

Síla víry ve vlastní individualitu

Malá, útlá knížečka. Taková nenápadná, sotva si jí v knihkupectví všimnete. Žádné plakáty, informační tabule. Přesto je kniha Richarda Bacha Jonathan Livingston Racek nepopiratelným bestsellerem. Příběh o svobodě, volnosti a neobyčejnosti.

Duchovní bestseller?

Zde se názory různí. Prostě tisíc hlav, tisíc chutí. Pro někoho kniha o ničem. Někomu změní život. Pokud tušíte, že můžete spadat do druhé skupiny, čtěte dál. Jste-li skeptičtí, přemlouvat vás nebudu.

Hlavní hrdina si nese krásné jméno Jonathan Livingston Racek. Oficiální anotace říká, že hlavním tématem knihy jsou svoboda, která má být pro každé stvoření vlastní, kontrast mezi individualismem, touhou poznávat, schopností milovat a kolektivismem, masovostí, obyčejností, průměrností.
Asi vás nepřekvapí, že kniha, ač tematicky stále tak aktuální, vyšla v roce 1970 a byla stejně jako další západní literatura v sovětském bloku zakázána. Šířila se samizdatem a do češtiny byla přeložena v roce 1984.

Kniha Racek

Kniha, která dokáže dát těm, kteří chtějí přijímat.

Pokud chcete žít průměrný život, raději tu knihu ani nečtěte. Pokud nemáte sny a nevěříte svým touhám, nekupujte si ji. Byla by to pro vás ztráta času a financí naložených do koupi.

Tušíte, že máte na víc? Že směřujete někam výš a jen čekáte na nějakou motivaci, správnou chvíli, kdy skočit do neznáma? Racek vám dokáže dát impuls k akci. Zda uspějete, to už ale záleží na vás.

Ve zkratce…

Jonathan Livingston Racek má sen. Chce létat větší rychlostí než všichni ostatní. A tak na sobě pracuje. Trénuje intenzivně a se vší silou, fyzickou i psychickou, kterou v sobě dokáže najít. Občas to bolí a někdy ho přepadne pocit, že už to vzdá. Že to nedokáže. Jenže pak přijde úspěch. Jonathan přijde na správné rozložení svých křídel, aby letěl opravdu rychle. Nejrychleji ze všech racků. Plní si tak svůj životní sen. Tahle skutečnost, úspěch jednoho z davu, se ale nelíbí radě, která vede společnost.

Za jinakost se platí.

Racek jde mimo hlavní proud, vybočuje a je proto vyhoštěn. Poslán do samoty a zapomnění. Jonathan odlétá pryč od svého druhu. Letí vzduchem, úplně sám, nad nekonečnou mořskou hladinou. Ví, že je to riziko a nejspíš ho jeho touha zabije. Takto si svůj úspěch nepředstavoval. Jde do rizika, nabírá rychlost jakou ještě nikdy nenabral a najednou se objeví v jiném světě. Dostane se “jinam”. Ve světě novém, kde je každý nějak výjimečný a odlišný, začíná Jonathanovo velké poznání. Učí se být vyrovnaným, dobrým, pokorným ke své výjimečnosti, aby byl nakonec opět seslán dolů, do svého starého světa, konfrontován s masou a snad aby dokázal otevřít oči…

Můj šálek kávy.

Motivační knížka, kterou přečtete během odpoledne, ale v hlavě vám zůstane ještě hodně dlouho po přečtení.

Knížku od Sebastiana Bacha jsem četla několikrát a pokaždé jsem v ní našla nový paprsek, který mi pomohl se posunout dál. Pokud víte, že něco chcete, ale nedokážete se rozhoupat k činu, přečtěte si příběh o rackovi, který chtěl od svého života víc.

Pokud se neodvážíme vystoupit ze své komfortní zóny, nikdy nezjistíme kolik nám toho život dokáže dát.