Symbol uzavřeného kruhu

Důležitost a podstata rodiny, symbol uzavřeného kruhu, tepla a lásky v něm, mi došla až když jsem založila svoji vlastní rodinu. Tak jako spousta dalších věcí. Občas tak večer sedím v tichu domova mých dětí a vzpomínám na tu bezstarostnost a pocit bezpečí, který jsem měla ve svém domově. Lednice byla vždy plná, teplé jídlo byla samozřejmost, stejně tak jako máma, když jsme se odpoledne vrátili ze školy. Na starosti a všechny strachy jsem nikdy nebyla sama. Ten důvěrný pocit bezpečí.

Dnes už v naší tři plus jedničce na sídlišti malého města bydlí někdo jiný a domov, jaký ho nosím ve svém srdci, neexistuje.
Kruh se rozpojil. Roztříštil se po celé galaxii, aby jeho tehdejší obyvatelé mohli žít pokračovaní svých životů a aby při tom žití mohli být šťastní.
I taková poznání k životu patří.

Bez kouzel, to není život

Když do mého světa vešlo první kouzlo, všechno se lesklo, zářilo, svítilo, zpívalo a existovalo jen pro tu chvíli. Pro mě a mé kouzlo. Když se o necelé dva roky později přikutálelo druhé kouzlo, opět se vše zalilo do toho již známého ojíněného lesku a třpytu, rozrostla se radost, vděčnost, dechberoucí láska, svět existoval jen pro tu chvíli a venku začal padat sníh.

Tahle dvě kouzla ve svém životě nalézám a postupně se s nimi zase loučím, co jsem na světě. Skrývala se v různých převlecích, zážitcích i lidech, na které nikdy nezapomenu. Je mi třicet a je to čtyři roky, co ke mě tato kouzla přišla ve své skutečné podobě. A stále mě učí každým dnem být lepším člověkem. Trpělivějším, laskavým posluchačem, vřelým objetím, chápavým rozhodčím i spravedlivým soudcem.
Nejsou dny, kdy by zářily méně. To jen já vidím slabší svit. Pak se ale zase i pro mé srdce rozhoří naplno.
Svůj život si bez kouzel představit nedokážu. Vidím jen šeď a prázdnotu. Nebyla by kouzla, nebyl by můj život.