Den pátý: Volný den plný oslav a vzpomínání

Je sobota a protože u nás se vstává v půl šesté ať už je čtvrtek nebo neděle, v osm hodin ráno jsem po snídani, dvou kávách a jedné vyprané pračce totálně nabuzená na aktivní pohyb. Nakonec se tedy rozhodnu jít si alespoň zaběhat. Svítí slunce a hodina běhu v tepovce je velice příjemná. Na kopci nad Brnem třikrát zdravím slunce a zkouším stojné pozice. Nikde nikdo. Město se teprve probouzí do sobotního rána. 

Žena stojí na hlavě

Uvolněné odpoledne

Zbytek dne je ve znamení oslav, dobrého jídla a pití. Je to šest let, co jsem odjela do porodnice. Trvalo to ještě dalších padesát hodin než jsem skutečně porodila a celý další týden to nebylo období zalité sluncem a oslavami z narození nového života. Porod byl dlouhý a náročný. V roce 2012 po celou tuhle dobu opravdu slunce svítilo a jarně hřálo.

Tenkrát přišlo jaro hodně brzy. Občas mě napadá, že mi vstřícným gestem, brzkým jarem, chtěla matička Země vyjádřit podporu. Hladila mě sluncem a do žil nalévala pozitivní pohled na danou situaci.

Karolínu hned po porodu odvezli přidušenou a s přelomenou pažní kostí do jiné nemocnice. Nevěděla jsem co se děje a kdy se mi mé dítě vrátí. Nikdo se mnou nechtěl o ničem mluvit. Nejhorší chvíle mého života. Nejdřív jsem myslela, že u porodu bolestí umřu, pak euforie, že už je to dítě venku a slyším ji plakat. A pak byla pryč.

O tom ale třeba někdy příště. Důležité je, že to má happy end. Já i Karolínka jsme ty nejhorší pocity z chvíle jejího narození snad zapomněly a zůstala hlavně radost, že je tu, živá, zdravá, chytrá, umělecky nadaná, paličatá, umíněná a tvrdohlavá. Prostě svá.. 🙂

Otevřela jsem si lahev šampaňského, pojídala jahody a radovala se z dneška. Žijeme!

 

*****

Přečti si i další články projektu Můj osobní jóga maraton.

 

Den čtvrtý: Ranní lekce

Po cestě na čtvrtou lekci hot jógy přemýšlím nad celým tímhle projektem. Chválím se za to, že jsem se do něj pustila. Ještě před pár dny jsem byla bez energie, bez nálady a teď se cítím nabitá pozitivní myšlenkou. Chápu, že někdy je fakt těžké bojovat proti chmurám, které nás občas prostě dostihnou. Ať chceme, nebo ne. Jenže když nezakročíme včas, plácáme se v tom někdy až zbytečně dlouho.

Ono totiž vůbec nejtěžší je bojovat sám se sebou. Děláme to všichni. Ty věčné boje v naší hlavě co je správné a co už není. Jakou cestou se dát. Kudy je ten správný směr ke spokojenému životu. Přitom v té stejné hlavě, ve které se rojí otázky, najdeme i odpovědi. Všechno v našem životě se odvíjí jen od nás samotných.

Sed

Měj svého koníčka

Hot yoga a vůbec jakýkoliv sport, nebo jiná činnost, která v nás aktivně probouzí hormony štěstí tedy endorfiny, je skvělá na špatnou náladu. Vnímám to jako nějaký filtr, přes který můžeme vyčistit svoje pocity.

Večer nebo ráno?

Je pátek a dnešní lekci mám naplánovanou už na devátou ráno. Je to fajn. Ráno s růžovkama nemusíme nikam spěchat, v klidu se nasnídáme, procházka do školky, loučení, pusinky a hurá na jógu. Ranní lekce na mě působí zase úplně jinak, než ta večerní. Mám víc energie po celou dobu praxe, 90 minut uběhne jako nic. A přede mnou ještě celý den.

Den plný povinností

Rychle zapomínám na povznášející po-jógový pocit, který si po večerních lekcích nosím s sebou do peřin. Namísto vyklidnění zvyšuji rychlost. Práce, odpolední příprava na zítřejší oslavu narozenin, vařím teplou večeři a žehlím košili na večerní bowling s přáteli. Těším se na něj celý týden a i když jsem po večerníčku zralá na postel, stejně vyrážím ven.

Zítra je sobota, moje starší růžovka slaví 6. narozeniny, takže prostor na 90 minut s jógou určitě nenajdu. Čeká mě oddechový den, i když každá matka moc dobře ví, že víkendy bývají všechno možné jen ne oddechové.
O tom si můžete něco přečíst v článku Můj odpočinkový víkend.

 

*****

Přečti si i další články projektu Můj osobní jóga maraton.