Pohled na věc

Stěžovala jsem si nedávno růžovce, že jsem si na cestu do práce zapomněla knihu a pak jen tak promarnila hodinu času stáním v kolonách a koukáním z okna autobusu.

“Mami a proč sis tu knihu nenapsala, když jsi měla tolik času?”

Na to jsem jí nedokázala odpovědět, ale samozřejmost, která zněla v jejím hlase byla tak nakažlivá, že jsem jí musela přitakat. Proč jsem tu “knihu” nenapsala? Měla jsem čas, o kterém většinou tvrdím, že ho nemám. Měla jsem tužku i papír. Jsem ten typ umělce – bez pisátka ani ránu 😉 Chuť, nápady i odhodlání mám už dlouho. Prostě mě to nenapadlo.

Znovu jsem si připomněla, že dětský pohled na svět je tak čistý, famózní a hlavně v něm není nic nemožné.
Tak velký je člověk jak velké jsou jeho činy. A činy vznikají ze snů. Hlavně se nebát si přát, nestydět se snít.

Musím se na svět dívat dětskýma očima častěji. Má to pro můj život obohacující účinky. Zkuste to taky… ♥

Autor: Lucie Horská

Cesta k sebevědomé ženě mi trvala několik let. Nyní o sobě mohu hrdě říci, že jsem žena, máma dvou růžovek, dáma slov, jogínka v rozkvětu, kreativní volnomyšlenkářka a taky trochu běhám. Prostřednictvím svých článků se snažím otevírat ženám oči a podporovat jejich sebevědomí. Protože život ti dá jen tolik, o kolik si řekneš. Více o mně si přečtěte tady>>

Komentujte

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

  Subscribe  
Upozornit na