Já jsem v tom filmu nehrála

Pracovní povinnosti mě tentokrát zavály do hlavního města, matičky nálad a bujaré zábavy, do Prahy. Mám ráda tyhle pracovní výjezdy. Člověk si chvíli odpočine od monitoru počítače a povětšinou zažije něco nového. Jeli jsme s kolegy pokřtít knihu. Šlo o knižní zpracování filmové komedie. Těšila jsem se víc než obvykle, protože příslibem celé akce bylo

Něco si přej a foukni

Tak tohle břicho bylo moje. Nosila jsem jej hrdě a s láskou, i když bylo tak velké a dost těžké. A ta láska klíčící uvnitř mi to vracela skvěle mířenými kopanci pod žebra, do močového měchýře nebo do žaludku. Z toho velkého břicha se vyloupla krásná holčička s dokonalýma ručičkama a nehtíkama. A vyloupla se

Začínám hořet

Mám intenzivní potřebu prožít zážitek, myšlenku. Cítím, že to přichází. Nejdřív tu byla nepatrná jiskra, doutnání a jemný plamínek. Začínám hořet. A jsem v tom úplně sama. Vyděsilo mě to. Sama? Člověk obklopen tolika různými lidmi? Lidmi, kteří jsou dobří, vstřícní, inteligentní, laskaví, otevření, chápaví, divocí, vtipní, vášniví,… A přesto nikdo z nich, ani ti

Změna času? Proč?!

Dneska to nebude dlouhý, nebude to ani pozitivní, možná to bude spíš trochu nechutný a řekla bych, že navíc bez pointy. Tak proč ten text vlastně píšu? Protože jsem naštvaná a potřebuju se vypsat. A taky vyspat! Nesnáším, když se mění čas! Čert vem mě, moje usínání a ranní vstávání, já se nakonec vždy nějak

Podzimní

Zase jedna podzimní, ufňukaná. Také býváte na podzim sentimentálnější? 🙂  V slzách se ztrácí člověčí víra. Nebeská měkkost. Motýlí křídla. A sny o pravdě! Dlážděné náměstí. Nad hlavou krvánky, podzimní neřesti. Kdy dotek je víc, než by sis přál. Za upřímný pohled život bys s hrdostí dal.

Enjoy this blog? Please spread the word :)

  • RSS1
  • Follow by Email
  • Facebook
    Facebook
  • Google+
    Google+
    http://www.e-zin.cz/page/3">
  • Twitter