Mateřská, ale určitě ne dovolená

Stříhám metr. Přesně řečeno mi zbývá pouhých 35 dnů, které mě dělí od návratu zpět do práce. Mísí se ve mě různé pocity. Je v tom radost i strach. Vážně se blíží ta chvíle, kdy si uvařím kávu a dopiji ji ještě teplou, aniž bych ji předtím musela dvakrát ohřívat v mikrovlnce? Opravdu budu moct

Iluze

Ukrývá za dvířka tajemná básnířka veršíky o víře na zažloutlém papíře sepsané hnědou tužkou na obočí. Tenkrát když věřila skvostný svět sobě tvořila a čím hlouběji plodila ve vlastním přesvědčení se ztrácela odloučená. Zamčené za dvířky tělo stárnoucí básnířky jehož ruka svírá papíry popsané veršíky, které prosily o skutečnost.

Symbol uzavřeného kruhu

Důležitost a podstata rodiny, symbol uzavřeného kruhu, tepla a lásky v něm, mi došla až když jsem založila svoji vlastní rodinu. Tak jako spousta dalších věcí. Občas tak večer sedím v tichu domova mých dětí a vzpomínám na tu bezstarostnost a pocit bezpečí, který jsem měla ve svém domově. Lednice byla vždy plná, teplé jídlo

Nový život

Rýmovačka, která se nerýmuje, ale rezonuje. Dnes ráno začala jsem žít nový život. A nemysli si můj nejbližší ne-příteli, ty do něj patřit nebudeš. Všechny vzpomínky na tebe jsem celou noc pečlivě skládala do krabiček barvy nebe s popsanou cedulkou „naivní rána“. Teď si jdi sám betonovou zahradou posetou přestárlým podzimem se štiplavou vůní pravdy.

Naposled

Naposled vzduch v ústech mých, naposled pohled do očí tvých. Naposled slza padla k zemi, naposled krok v dálce ztracený. Naposled paže objaly mé tělo, naposled žít se mi zachtělo. Naposled úsměv v mé duši, naposled srdce hlasitě buší. Naposled velká touha lásky, naposled všechny naše sázky. Naposled mám krásný den, naposled v noci jsi

Bez kouzel, to není život

Když do mého světa vešlo první kouzlo, všechno se lesklo, zářilo, svítilo, zpívalo a existovalo jen pro tu chvíli. Pro mě a mé kouzlo. Když se o necelé dva roky později přikutálelo druhé kouzlo, opět se vše zalilo do toho již známého ojíněného lesku a třpytu, rozrostla se radost, vděčnost, dechberoucí láska, svět existoval jen

Cesta

Dnes pohled na tebe zdá se mi trochu uplakaný. Vzal jsi mi vše v co jsem věřila. Mé sny utopil jsi ve sklenici vína, když řekl jsi: „Až na dně hledej pravdu.“ Na tvoji radu padala jsem stále níž, hledala to poznání co dál život mi bude přát. Ty krutě jsi přihlížel a nebudeme si

Enjoy this blog? Please spread the word :)

  • RSS1
  • Follow by Email
  • Facebook
    Facebook
  • Google+
    Google+
    http://www.e-zin.cz/page/14">
  • Twitter