Ne-vždy-šťastná ženská emancipace

Tak tady stojím, v ruce držím pájku, se kterou jsem právě vytvořila díru na pítko pro morče své dcery. Je to snadný pracovat s pájkou. Je to jako žehlička na vlasy. Možná ještě snažší. Tady nemusím dávat pozor, abych si nepopálila uši.

Na půl cesty

Vážně mě ta ženská emancipace zahnala až sem? Bylo to celkem vtipný, když jsem si sama s vypůjčeným aku šroubovákem sestavovala regál z ikea. Takový hlavolam pro děti. Bavila jsem se, když jsem googlovala jak utáhnout dvířka na kuchyňské lince. Prima zjištění, že kabely se po celém bytě dají táhnout přes lišty, aby se jen tak nepovalovaly po zemi. Nemám kladivo na přibíjení hřebíčků do zdi, ani šroubovák. Místo kladiva používám dřevěnou desku, která mi zbyla po stěhování. Šroubovák nahradil pilník na nehty ze švýcarského nožíku. Ti Švýcaři, myslí na všechno.. palec nahoru.

Ne, já sama!

Vyšší dívčí jsem absolvovala při zapojování internetu. „Máme k vám s routerem poslat i technika? Ale je to za příplatek.“
„Děkuji nechci. Zvládnu si to nainstalovat sama.“
Trvalo mi sice měsíc, než jsem se tím začala skutečně zabývat, ale je hotovo. Nová wifi síť Lucie_doma viditelně svítí mezi ostatními domácnostmi v okolí.

Chtěla jsem to, tak to mám

Začínám si myslet, že opravdu zvládnu všechno co bude třeba. I když vrtat do zdi se mi zatím moc nechce. A vlastně tohle všechno, co by se v určitém kontextu mohlo zdát jako mužská práce, se mi dělat nechce. Jenže si už nějak neumím říct o pomoc. Stydím se pak sama před sebou. A přitom by to bylo tak osvobozující zahrát si na bezbrannou ženu.
Muži, zachraň mě. Vyměň žárovku, přivrtej poličku, vyhoď toho pavouka z komory a večer mě vášnivě pomiluj. Já ti za to uvařím večeři, vykoupu děti, uložím je k spánku a pak se ti celá dám. A nebudu u toho myslet. Slibuju. Já bezbranná žena.

Ne-vědomé ochuzování?

Cítím hořkost kdesi vzadu v sobě. Tohle já už nedokážu. Být občas trochu slabá. Dovolit si bezmoc. Ale cítím, že to není dobře. Jenže i když bych se pokusila být zase tou bezbrannou, bylo by to stejné jako předstírat orgasmus. Děláte to pro něj, ale baví vás to jen chvíli. Protože zatím co on si myslí, že je pánem tvorstva, celé to z povzdálí stejně menežujete vy. Jen mu nechcete kazit radost.
Ale neochuzujeme se tím my ženy o něco? A o co vlastně? Napište mi jak to vidíte vy.

 

PS: Slabá chvilka. 😉 Pomalovana zena

Please follow and like us:
0

Add a Comment

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

Enjoy this blog? Please spread the word :)

  • RSS1
  • Follow by Email
  • Facebook
    Facebook
  • Google+
    Google+
    http://www.e-zin.cz/ne-vzdy-stastna-zenska-emancipace">
  • Twitter