Moje první běžecké závody

Tak jo, už je to týden, co jsem se zcela bezhlavě nechala strhnout svojí kamarádkou k běžeckým závodům. O tom jsem vám už psala v článku Běhání ve tmě... Night run. A jak to celé dopadlo? Neumřela jsem, i když jsem k tomu měla několikrát hodně blízko. Ale pěkně popořádku. Pro ty z vás, kteří se k běžeckým závodům stále odhodlávají, by článek mohl mít informační funkci. Pro již zaběhlé běžce – závodníky zajímavý pohled jiného člověka (netroufám si napsat „jiného běžce“). A zarytý ne-běžec se nejspíš jen utvrdí v tom, že tohle fakt nebude pro něj. Tisíc hlav, tisíc názorů.

Registrace

Po online přihlášení k závodu a zaplacení registračního poplatku, který zde byl více než symbolický (100 Kč) se stačilo už jen dostavit v určitý termín a určitý čas k registraci. Dostala jsem svoje běžecké číslo a elektronický čip. Číslo na hrudník, čip na kotník. Dala jsem si černé kafe, jakože aby mě to nakoplo k lepšímu výkonu a poté vyrazila na místo, kde se měla celá ta běžecká událost odehrávat. Byla zima, listopad no, ale při běhání to zase tolik nevadí. Horší byly ty chvíle před startem. Mezi registrací a startem jsme měli časovou mezeru něco přes hodinu, což v chladném, temném večeru nebylo nic příjemného. Navíc se mi z té zimy (a možná i lehké nervozity) chtělo pořád na malou 😉

Běžecké číslo

Start

Je odstartováno. Běžíme tři kola kolem parku. Celkem to dělá necelých 5 kilometrů. Začíná se na dlouhé rovince. Cítím se jako pták v letu. Je to báječné. Kolem mně tolik skvělých, sportovně založených lidí. Hlavně nepřepálit start, že jo. Už v půlce prvního kola vím, že jsem ho přepálila a že to bude těžký závod. Běžím, v hlavě nadávám sama sobě a nesnáším se za to, že jsem si od léta nebyla ani jednou zaběhat. Ten včerejší protest s brambůrkama a vínem taky nebyl dobrá volba. Běžím a postupně mě předbíhá jeden člověk za druhým.

Finále 

Běžím sama, temným parkem. Je tma. Jen občas se někde mihne nějaký pořadatel ve fosforeskující vestě. Běžím druhé kolo a sem tam mě předběhne nějaký muž, který už běží kolo třetí. Nechci to vzdát, to já přeci nedělám. Ale když umřu, nikdo mi nemůže vyčítat, že jsem nedoběhla. Nebo bych si jako mohla zlomit nohu. Vbíhám do třetího kola. Většina z mužské kategorie už je v cíli. Běžím po rovince a připadám si jako šnek. Hlavně nepřepálit start, že jo. Běžím temným parkem, sama a říkám si, že jsem určitě poslední, když v tom mě předběhne nějaká ženská. Jo, tak teď už jsem určitě poslední. Běžím, je to osobní boj. Blíží se finální stoupání a já ještě naposledy zaberu. Když jsem přepálila start, přepálím i cíl.

Cíl

Doběhla jsem. Mrazivý vzduch mi trhá plíce a já si slibuju, že už nikdy takovou blbost, jako je závod bez přípravy, neudělám. Tep se pomalu zklidňuje, těším se na horkou sprchu. Nohy se ještě trochu třesou a mě právě dochází, že jsem to dala. Euforie! Je mi úplně jedno za kolik, ale uběhla jsem to. A víte co? Nebyla jsem poslední. (v hlavní ženské kategorii 18 z 27, čas 0:26:50)

Běžkyně

Shrnutí

Nejdříve, snad trochu na svoji obhajobu, musím říct, že se běhání věnuji už několik let a to tak, že buď běhám intenzivně několikrát do týdne a nebo vůbec. Do svého prvního běžeckého závodu jsem se nechala uvrtat zrovna v období, kdy neběhám vůbec. A to už asi tři měsíce. Byla jsem si jistá, že 5 kilometrů uběhnu naprosto s klidem. Nechtěla jsem doběhnout poslední a to jsem si dokázala. Nakonec jsem dokonce zaběhla svůj osobní rekord, protože ať už člověk chce nebo ne, dav jej táhne a tím nutí k lepšímu výkonu.

Závody a to jakékoli, mají svoji atmosféru. Na jednom místě se sejde množství nadšenců pro danou věc, ať už se podílí aktivně nebo jen jako fanoušci. Nadšení tu skutečně čiší ze všech. Je příjemné to zažít a ač jsem chvílemi myslela, že vypustím duši a za svoji účast jsem se proklínala, teď jsem ráda, že jsem night run zažila.

Možná, jednou, až budu zase více běhat a budu připravená, zkusím si zaběhnout nějaký závod ve dne (a v teple). Ale prozatím si běhání nechám jen jako zábavu, která mě nikam netlačí a nenutí mě makat víc než já sama chci. To mě na běhu totiž baví úplně nejvíc, když běžím a nevím kam, když chci, tak přidám a nebo naopak zpomalím. V hlavě si povídám sama se sebou o hezkých věcech a pozitivně se posouvám na laťce svého vnitřního já.

Please follow and like us:
0
Tags:,
2 komentáře

Add a Comment

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Enjoy this blog? Please spread the word :)

  • RSS1
  • Follow by Email
  • Facebook
    Facebook
  • Google+
    Google+
    http://www.e-zin.cz/moje-prvni-bezecke-zavody">
  • Twitter