Jak mě málem zabilo granko a jiné mateřské radosti

Ukryla jsem se do dětského pokoje, tam totiž moje děti tráví nejmíň času. A pak jsem tajně snědla celou čokoládu! Dokázala jsem to v rekordním čase 4 minuty a něco. Tak dlouhý je totiž jeden díl prasátka Peppy.

Jednou mě málem zabilo granko. Růžovky už pár nocí docela blbě spaly a postupně migrovaly do jiné postele než je ta jejich. Takové škatule hýbejte se, které je třeba trochu korigovat. A co jako, že jsou tři ráno?. Jenže jak druhý den rychle dobít energii a nepadnout únavou? Cukr. Hodně cukru!
Růžovky zrovna skládaly puzzle, tak jsem se vytratila do kuchyně a dopřála si několik bohatých lopat granka, protože čokoláda došla. Růžovky umí být velice hlučné, ale občas zcela naopak, tichounké jako myšky. Takže když se mě líbezný hlásek mé prvorozené zeptal co to mám v puse, nejen že jsem poslední lžíci mířící do úst v úleku rozsypala po celé kuchyni, ale hlavně jsem zbytek sypké směsi v ústech silou vdechla. Několik dlouhých a upocených chvil jsem pak doslova balancovala na hraně života a smrti zadušením. V hlavě mi to pořád řvalo „uklidni se“, „nepanikař“, „klidný nádech“, ale granko se lstivě dál dralo do dýchací trubice. Ustála jsem to. Zvládla jsem i to následné znechucení, kdy jsem musela leštit celou kuchyň zadělanou od granka, které jsem během boje o život prskala všude kolem sebe.

foto: aleksandra85foto / Pixabay

Když mi jedno z dětí v zápalu hry málem přerazilo nos, myslela jsem, že teď už těma bačkorama fakt zaklepu. V mém osobitém nosíku to tenkrát ruplo tak, jako když se kácí strom. Viděla jsem v tu chvíli tisíce hvězdiček, stejně jako když nějakému animákovi spadne na hlavu kovadlina nebo piáno. A pak jsem chvíli neviděla vůbec nic.

Včera jsem dostala loktem do oka. Nechtěně, samozřejmě. Pěkně to mlasklo.

To je furt něco. Lego kam se podíváš, zapomenutá hračka v botě, prokousnuté bradavky (někde tady to začíná), tu a tam čelíčko s rozběhem, což je celkem častý jev při vítání, a tak dále..
Být rodičem je hodně riziková záležitost, ať už se bavíme o těle nebo o duchu. A o tom duchu zase někdy příště 😉

Please follow and like us:
0
5 komentářů

Add a Comment

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Enjoy this blog? Please spread the word :)

  • RSS1
  • Follow by Email
  • Facebook
    Facebook
  • Google+
    Google+
    http://www.e-zin.cz/jak-me-malem-zabilo-granko-a-jine-materske-radosti">
  • Twitter