Jak jsem psala sama sobě

Píšete dopisy? Já je píšu strašně ráda a jsem šťastná, že jsem vyrůstala v době, kdy mobilní telefony a internet lidé teprve poznávali. Díky tomu mám doma krabici plnou milostných psaníček od středoškolských lásek a pohlednic, které mi rodiče a kamarádi posílali na letní tábory.  Díky tomu píšu pořád strašně ráda rukou a hodně mých textů ožívá primárně pod hrotem propisky.

Dopisy jsem dostávala i posílala. Mám doma dopisy, které jsem nikdy neodeslala – taková malá umělecká dílka hovořící o lásce, pocitech a životních cestách. A pak jsem psala dopisy sama sobě. Zkoušeli jste to někdy?

foto: sik-life / Pixabay

První dopis psaný sobě jsem sepsala ve svých třinácti letech. Psala jsem sama sobě coby patnáctileté. Stránka popsaná představami jaká bych měla být, přáními co bych měla zažít a čeho se vyvarovat. V podstatě jsem chtěla delší vlasy, lepší známky ve škole, stabilní nejlepší kamarádku a kluka na líbání 🙂

Druhý dopis jsem si napsala v šestnácti a otevřít jsem jej směla v den osmnáctých narozenin. Po pravdě se toho moc nezměnilo. Delší vlasy, velká láska, lepší známky a rodiče pohromadě. Z tohoto dopisu jsem cítila víc pokory k životu a jakési uvědomění hodnot, i když jen hodně okrajově. Co bych taky mohla chtít po šestnáctileté Lu, která byla pořádné střevo, pokud si dobře vzpomínám 🙂

Postupem času jsem na dopisy zapomněla a nedávno je znovuobjevila v šanonu se svými starými texty. Jaké bylo moje překvapení, když jsem si pročítala ty důvěrné zkazky sama sobě. Jako bych se přenesla do chvil, kdy jsem dopisy psala. Hluboko zasunuté vzpomínky najednou ožily a já si troufám říct, že kdyby nebylo těch dopisů, nikdy bych si na chvíle odehrávající se kolem jejich psaní nevzpomněla. Není tohle malý zázrak? Papírové cestování časem? Jak jinak bych se mohla vrátit do kůže třináctileté holky? Napsala jsem si dopis a ona mi připomněla, kým jsem byla a kým jsem chtěla být. Líbila bych se jí taková jakou jsem dnes? 🙂

V létě mi bylo třiatřicet, Kristova léta. Ten věk mě oslovil víc, než jsem si chtěla přiznat. Hodně jsem se otáčela do minulosti a s pocitem, že je čas si plnit své sny, kráčím dál. V příštích dnech se chystám napsat svůj třetí dopis a adresátem bude Lu coby čtyřicetiletá. Vím přesně co jí chci napsat a taky vím, že Lu zraje, postupně se nachází a konečně začíná přicházet na to co vlastně chce.

Budoucnost je vždycky nejistá, ale pokud ráno vyjde slunce, v kuchyni zavoní káva a růžovky se probudí s úsměvem… ♥ ☼

 

Please follow and like us:
0
7 komentářů

Add a Comment

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Enjoy this blog? Please spread the word :)

  • RSS1
  • Follow by Email
  • Facebook
    Facebook
  • Google+
    Google+
    http://www.e-zin.cz/jak-jsem-psala-sama-sobe">
  • Twitter