Letošní únor se mi zdá dvakrát tak delší než obvykle. Intenzivní zima a skoro žádné slunce. Mrazivé počasí vysiluje moje tělo i duši. Novoroční chuť začít se sebou něco dělat pomalu vyprchává, protože na delší běhání je dost mrazivo, ke cvičení chybí energie a chladné počasí bez slunečního světla mě začíná vysilovat i duševně. Chybí
Bylo mi patnáct a mojí mámě pětatřicet. To už je věk těsně před důchodem, říkala jsem si. Všechno má za sebou, jen nuda, šeď a stereotyp. Dnes je mi třiatřicet a s nadšením zjišťuji, že to s tou třicítkou není vůbec zlé. Život nekončí, ba naopak. Žena zraje a teprve po třicítce to začíná mít
Letošní rok pojedu na vlně seberealizace. Primárně svůj čas rozdělím mezi své děti a online svět. Chci se zaměřit se na svůj blog a věřím, že jej dokáži posunout o krok dál. Blíž svým vysněným cílům. V loňském roce se mi podařilo migrovat z veřejné blogerské sítě blog.cz na vlastní hosting se svojí doménou. Po pár
Občas mi přijde, že jsem přeskočila minimálně jednu životní metu. Že jsem se vykašlala na životní fázi, na kterou se těšíš od chvíle, kdy si uvědomíš, že život se musí pořádně prožít. Ne, že bych vyloženě strádala, že jsem ji nějakou nepochopitelnou chybou přeskočila, ale čím jsem starší, tím víc si její důležitost uvědomuji. O
Mám intenzivní potřebu prožít zážitek, myšlenku. Cítím, že to přichází. Nejdřív tu byla nepatrná jiskra, doutnání a jemný plamínek. Začínám hořet. A jsem v tom úplně sama. Vyděsilo mě to. Sama? Člověk obklopen tolika různými lidmi? Lidmi, kteří jsou dobří, vstřícní, inteligentní, laskaví, otevření, chápaví, divocí, vtipní, vášniví,… A přesto nikdo z nich, ani ti
Poslední dobou, dost možná proto, že Ježíšek už si maže pod koleny a obchoďáky postupně naskladňují čokoládové kolekce, vídám stále častěji různé wishlisty. Musím říct, že to Ježíškovi značně usnadňuje práci. „Že nevíš jaký dárek mi pořídit? Prostě mrkni na můj blog, mám tam wishlisty za posledních pár měsíců. Určitě vybereš něco fantastického.“ 😉 🙂
