Letošní rok pojedu na vlně seberealizace. Primárně svůj čas rozdělím mezi své děti a online svět. Chci se zaměřit se na svůj blog a věřím, že jej dokáži posunout o krok dál. Blíž svým vysněným cílům. V loňském roce se mi podařilo migrovat z veřejné blogerské sítě blog.cz na vlastní hosting se svojí doménou. Po pár
Občas mi přijde, že jsem přeskočila minimálně jednu životní metu. Že jsem se vykašlala na životní fázi, na kterou se těšíš od chvíle, kdy si uvědomíš, že život se musí pořádně prožít. Ne, že bych vyloženě strádala, že jsem ji nějakou nepochopitelnou chybou přeskočila, ale čím jsem starší, tím víc si její důležitost uvědomuji. O
Mám intenzivní potřebu prožít zážitek, myšlenku. Cítím, že to přichází. Nejdřív tu byla nepatrná jiskra, doutnání a jemný plamínek. Začínám hořet. A jsem v tom úplně sama. Vyděsilo mě to. Sama? Člověk obklopen tolika různými lidmi? Lidmi, kteří jsou dobří, vstřícní, inteligentní, laskaví, otevření, chápaví, divocí, vtipní, vášniví,… A přesto nikdo z nich, ani ti
Poslední dobou, dost možná proto, že Ježíšek už si maže pod koleny a obchoďáky postupně naskladňují čokoládové kolekce, vídám stále častěji různé wishlisty. Musím říct, že to Ježíškovi značně usnadňuje práci. „Že nevíš jaký dárek mi pořídit? Prostě mrkni na můj blog, mám tam wishlisty za posledních pár měsíců. Určitě vybereš něco fantastického.“ 😉 🙂
Nečekej, žij! Zdá se mi, že většina lidí po celý svůj život stále jen na něco čeká. Až mi bude patnáct a budu mít občanku… Až mi bude osmnáct… Až dodělám školu… Až začnu chodit do práce a vydělávat peníze… Až budu bydlet sama… Až si koupím auto… Až mě v práci povýší… Až mě
Chci ti ukázat, že podzim dokáže být neskutečně krásnej, právě pro tu svoji přirozenou, nespoutanou, živelnou proměnlivost. Please follow and like us:0
